Maturitní otázka 17.
Literární avantgarda v 1. polovině 20.
století, slovesné kategorie
futurismus
-
1. avantgardní směr
-
1908 – Itálie – manifest futurismu (autorem Filippo Thomaso Marinetti
)
-
futurus = budoucí
-
směr obrácen k přítomnosti a budoucnosti, obdiv k moderní technice,
městské civilizaci
-
futurismus vidí krásu v pohybu, rychlosti, síle a činu → mění se i poezie
-
futurismus se postavil proti tradici a minulosti v umění – rým, rytmus,
syntaktická stavba → směr provádí syntaktickou destrukci věty → vytváří tzv.
„teorii osvobozených slov“ ( slova jsou skládána bez ohledu na logické vazby a
syntaktická pravidla, odstranění interpunkce)
-
futurismus využívá kakofonie (nelibozvučnost – napodobování řinčení strojů,
techniky, …)
-
směr se snaží setřít hranice mezi jednotlivými druhy umění (hudba x
malířství x literatura)
Filippo
Thomaso Marinetti
-
sbírka Osvobozená slova
-
obhajoval fašismus a válku
Rusko a futurismus
-
proticarské názory + futurismus
-
po formální stránce podobný italskému futurismu
-
Vladimir Majakovsky – sbírka 150 000 000
-
sbírka V .I .Lenin
kubismus
–
kubus – krychle
-
zasáhl všechny oblasti umění – hl. výtvarnou
-
změna ve vidění reality a zacházení s ní → objekt byl rozkládán na
jednotlivé geometrické tvary a poté byl zpětně skládán
-
obrazy nazírány z několika úhlů
-
ve výtvarném umění – Pablo Picasso
-
v literatuře – prolínání futurismu a kubismu – kubofuturismus
– odstranil interpunkci a osvobodil verš → mnohoznačnost (polytematičnost) –
volně plynoucí představy, které jsou asociativně spojené ale obsahově různorodé
Guillaume Apollinaire (1880 – 1918)
-
propagátor výtvarného kubismu, přátelství s Picassem
-
jeho dílo mělo vliv na celou českou meziválečnou poezii (Wolker, Nezval, Biebl,
…)
-
„Alkoholy“ - 1913, sbírka
- báseň „Pásmo“
– polytematická báseň ( řada motivů, které jsou propojovány
jeden za druhým, volně plynoucí
metafory, …)
- zážitky z putování Paříží, také Praha
- volný proud vědomí – vzpomínky na dětství , minulost
- zážitky z opačného konce světa
-
„Kaligramy“ – 1918, sbírka
-
spojení literárního a výtvarného umění → „obrazové“ básně
dadaismus a surrealismus
a) dadaismus
-
„dada“ – hnutí, r.1916, dadaisté nalezli azyl ve švýcarském Zurichu
- reakce na válku, protest proti válečnému mrzačení
- protest proti umění, morálce, rozumu, kultuře
-
negace všeho, co je ve světě → nihilismus (nic nemá smysl) – popírání všech
hodnot
-
dadaismus odmítá krásu, styl, řád → boj proti všem estetickým pravidlům
-
básnický projev připomíná šíleného schizofrenika, úplného blázna
-
originální postup jak skládat básně – dadaisté rozstříhali noviny na jednotlivá
slova, která dali do klobouku → vznik neobvyklých slovních spojení
-
představitelé : Tristan Tzara (pocházel z Rumunska) a jeho přátelé
-
1919 se dadaisté stěhují do Paříže – zde získávají další stoupence a
obdivovatele (A. Breton, P. Soupaut, P. Éluard, B. Perét)
b)
surrealismus
-
vznikl z iniciativy T. Tzary a A. Bretona (Tzara chtěl dále pokračovat ve
stříhání novin do klobouku, ale Breton chtěl směr dále rozvíjet – studoval
medicínu, inspirace Freudem)
-
nevědomí ovlivňuje naše chování (Freud) – surrealisté se snažili si navodit
hypnotické stavy, sny, horečnaté stavy, delirium, apod. (v nevědomí – pravá
skutečnost)
-
automatický text (automatické psaní) – okamžitý záznam toho, co se člověku
odehrává ve vědomí (bez jakékoli kontroly vůle → musí psát rychle – záznam
pohybu myšlenek)
-
slovo surrealismus – poprvé použito Apollinairem ve hře Prsy Tiréziovy
-
surrealistická díla:
André Breton a Philippe Soupault -
Magnetická pole
André Breton – Nadja
Paul Eluard – Veřejná růže
expresionismus
-
v literatuře, výtvarném umění i hudbě
-
1. čtvrtina 20. stol.
-
výra z „exprese“ ( = bezprostřední výraz), ve výtvarném umění – reakce na
impresionismus a naturalismus
-
umění má být jen objektivním zachycením vnějšího světa (realismus) a odrazem
smyslových dojmů (impresionismus)
-
umění má být přímou expresí toho, co je uvnitř autora – citové reakce
-
hl. pocity úzkosti, obav, strachu
-
mnohdy působí jako výkřik → člověk má pocit, že je ve světě ztracen a že ho ten
svět ohrožuje
-
záliba v historickém prostředí a prvcích
Německý
expresionismus
Johannes
Robert Bécher – německý
básník, píše dramata i prózu
- sbírka Bratření – lidské společenství, pocit lidské sounáležitosti
Rakouský
expresionismus
Karl Kraus – představitel satiry, sbírka Poslední
dny lidstva
Georg Trakl – básník, začíná jako dekadent →
vliv na naše básníky (např. Halas), jeho díla překládal Bohuslav Rejnek
civilismus
-
civilis = občanský
-
poezie, výtvarné umění
-
1. čtvrtina 20. století
-
obdiv techniky, moderní doby, strojů, moderních staveb (mrakodrapy nebo
předměty, které člověk dokáže vyrábět)
-
všední skutečnost + obdiv k tvůrčím schopnostem člověka
-
představitelé : Walt Whittman, Emil Verhaeren – Belgičan píšící
francouzsky, sbírka Chapadlovitá města
proletářské
umění
-
1917 – bolševická revoluce v Rusku
-
tvůrčí síla je v kolektivu, skupině, davu → autor mluví za celý kolektiv
-
smyslem umění je změnit svět (např. revolucí)
-
proletářské umění je revoluční, kolektivní, optimistické
-
psáno jako agitace (agitační, tendenční)
-
v naší literatuře – Jiří Wolker
Předchůdci moderní prózy 20. století
-
ubývá dějovosti, do popředí – subjektivní dojmy autora
-
vyprávění v ich formě, prolínání časových rovin
-
využívání podtextů – některé informace se zamlčují – autor nechává čtenáře si
domýšlet
Marcel Proust (1871 – 1922)
-
francouzský prozaik
-
nemocný (astmatik, žil v izolaci → uzavřenost, izolace)
-
zájem o literaturu, stranil se společnosti
-
román Hledání ztraceného času – 7 dílů, rozsáhlý, autor ho psal 13 let
-
2 základní roviny a) subjektivně-psychologická (vykresluje se
vnitřní život hrdiny, mísení
jednotlivých časových rovin, hlavní metoda – vnitřní monolog (proud vědomí) =
záznam toho, co nám v okamžité chvíli proudí hlavou → na papír bez
souvislostí), nápadná dlouhá souvětí, jedna věta je často na několika stránkách
→ autor se zabývá detaily, odbočuje, syntaxe je přerušovaná
b) společensko-analytická
James Joyce
(1882 – 1941)
-
zprvu básník, realistické povídky (drsné, naturalistické), pocházel
z Dublinu
-
Dubliňané (1914) – realistické povídky z irského prostředí
-
hl. román Odysseus (1922) – moderní román, zachycuje 24 hodin
- travestie – zesměšňuje témata, převléká je do banálního šatu ( x
parodie)
-
travestie na Homérův epos Odyssea (zachycuje všední den
jednoho
prostého občana, který se dostává do různých situací – hlavní
metodou
je opět proud vědomí)
- mísí se řada motivů – např. hra se slovy – narážky, hříčky,
vulgarismy, nesmysly, přeřeknutí, mnohotvary → román byl
zakázán
Německy píšící autoři v naší zemi
Franz Kafka
(1883 – 1924)
-
narozen v Praze, umírá v Německu
-
měl tuberkulózu
-
spisovatel žijící v Praze, židovského původu, psal německy
-
osamělý po všech stránkách, napjatý vztah k otci (otec byl obchodník)
-
vystudoval německé gymnázium a poté právnickou fakultu
-
po škole – úředník (pracovník v pojišťovně) – pilně pracoval, ale i zde
osamění (doma psal celou noc)
-
osamělý také v literatuře – pocit izolace, osamění i odcizení
v životě a díle
-
jeho životem prošly 4 ženy, ale zůstal svobodný, literární inspirací mu byla
Felice → dílo Dopisy Felice (zde se jí omlouvá, že jeho životem je psaní
a nemohl by být dobrým manželem)
-
za jeho života vyšlo několik povídek, zbytek vyšel posmrtně (povídky, 3
nedokončené romány)
-
povídky : Proměna (hrdinou je mladý člověk Řehoř Samsa – jednoho dne se
promění v nestvůrný obrovský hmyz, pro rodinu je Řehoř nepostradatelný –
nese veškerou zodpovědnost za rodinu, nemůže žít a umírá – rodina se začíná
starat sama o sebe – on zahyne pod postelí)
-
Popis jednoho zápasu, Ortel, Šakali a Arabové, V kárném táboře, Umělec
v hladovění – další povídky
-
Aforismy – sbírka aforismů (aforismus – krátká výpověď založená na
kontrastu)
-
přáním Kafky bylo, aby všechny jeho rukopisy byly zničeny, ale Max brod se
zasloužil o jejich vydání – často musel Kafkovy poznámky přepsat
-
Kafkovy romány vyjadřují odcizení a absurditu lidského života
-
román Nezvěstný (Amerika) – hrdinou je chlapec (16 let) Karel
Rossemann, který je sveden služebnou – rodina ho odepíše → jede za strýcem do
Ameriky a tam hledá smysl svého života ( v této příhodě se objevuje napjatý
vztah mezi otcem a synem)
-
román Zámek – hl. hrdina – zeměměřič K. chce nastoupit do zámeckých služeb,
ale pro byrokratickou hradbu se nemůže do zámku dostat, nakonec zemře
-
román Proces – Josef K., 31 let, bankovní úředník – jednoho dne je mu
řečeno, že je obviněný a musí počítat s následky – trápí se celý rok – po
roce je mu oznámeno, že je odsouzen k hrdelnímu trestu a je zabit jako pes
Franz Werfel
(1890 – 1945)
-
psal prózu, dramata, básně
-
narozen v rodině továrníka
-
román Píseň o Bernadetě
-
vzal si nežidovskou manželku, když se dostali do USA – začala se k němu
chovat špatně kvůli jeho židovskému původu
Reiner Maria
Rilke (1875 – 1926)
-
novoromantický básník
-
začíná psát v Čechách, do 5 let byl oblíkán jako holčička
-
absolvoval vojenskou školu
-
píše verše
-
sbírka básní Úlitby bohům – symbolistická dekadentní poezie
-
sbírka básní Kniha hodinek – básně spíše jako modlitby, duchovně
orientována
-
sbírka Sonety Orfeovi – umění překonává i smrt
Gustav
Meyrink (1868 – 1932)
-
židovský původ, žil v Praze, narozen ve Vídni
-
román Golem – magické prostředí města, genius loci (magická atmosféra
města)
-
dokázal vystihnout starobylou, magickou atmosféru Prahy
-
jeho matka byla herečka, otec ministr – nucen postarat se sám o sebe, měl
bankovní kancelář
-
zajímal se o okultismus, četba démonických románů
-
poté do ciziny – Mnichov, v Praze žil 25 let
Egon Ervín
Kisch (1885 – 1948)
-
Němec žijící v Praze, píše německy, reportér, novinář – přezdívka „zuřivý
reportér“
-
autobiografie Tržiště senzací
-
v 1. světové válce píše reportáže, poté do Prahy, po vypuknutí 2. sv.
války – do Ameriky
-
člen komunistické strany ve 3 státech
Pozn.
Adalbert Stifter – žil cca 100 let před 2.pol.19.stol, pocházel z německé
rodiny, Šumava
- román Vítek – problematika česká i německá, situováno do Prahy
2.
TRADIČNÍ
PROUDY (POZDNÍ REALISMUS)
Francie
Anatole
France (1884 – 1924)
-
nositel Nobelovy ceny
-
vývoj od konzervatismu přes anarchismus k sociální poezii
-
velký kritik měšťácké společnosti
-
román Ostrov tučňáků – parodie na francouzské dějiny a život měšťácké
společnosti
-
román Historie našich dnů
Romain
Rolland (1866 – 1944)
-
nositel Nobelovy ceny
-
zanícený znalec hudby
-
psal životopisy ( např. o Beethovenovi)
-
románová epopej Jan Kryštof
-
psychologicky orientovaný román Okouzlená duše
-
Dobrý člověk ještě žije – příběh venkovského života, román
-
novela Petr a Lucie – protiválečná novela se shakespearovským námětem
(osamělý Petr, syn z měšťanské rodiny, se setkává s dívkou Lucií)
Henri
Barbusse (1873 – 1935)
-
protiválečný román Oheň – naturalistické vylíčení života
v zákopech, 1. světová válka, syrovostí byl tento román inspirací pro
další válečné romány
-
román Peklo navazuje na Oheň
André Gide
(1869 – 1951)
-
hl. prozaik, pravicově zaměřený autor
-
Imoralista – román ovlivněný Nietzschem (silný jedinec, smyslem života
je požitek)
-
Penězokazi – román
Louis Aragon
(1897 – 1982)
-
levicově zaměřený autor
-
román Velikonoční týden
-
Aurelián
André
Maurois (1885 – 1967)
-
dějiny Francie a Anglie
-
životopisy významných osobností (Byron, Fleming, …)
François
Mauriac (1885 – 1970)
-
nositel Nobelovy ceny
-
katolicky orientované romány
-
hledání východiska z meziválečné „krize hodnot“ v obrození ideálů
křesťanského humanismu
-
v románech – boj duše a těla – víry a chutě užívat si
-
romány psychologicky laděné, obrácené do nitra postav
-
román Polibek malomocnému
-
román Klubko zmijí
Antoine de
Saint Exupéry (1900 – 1944)
-
působil jako letec, reportér
-
jako válečný letec sestřelen německým letadlem
-
filosofická pohádka Malý princ (pilot, který havaroval na Sahaře potkává
prince z daleké planety, který miluje květinu)
-
román Země lidí
-
soubor povídek Válečný zajatec
Gabriel
Chevallier (1888 – 1972)
-
humorista
-
Zvonokosy – román, několik dílů, zachycuje osudy obyvatel malého
francouzského městečka
Henri
Charriére (1906 – 1973)
-
Motýlek – román
-
věznění Francouze v trestanecké kolonii ve střední Americe,
autobiografické momenty,
nezdolná touha po svobodě
Německo
-
protiváleční a protinacističtí autoři
Heinrich
Mann (1871 – 1950)
-
Profesor Neřád – román, 1905
-
obraz německého myšlení a poměrů na přelomu století, satira na
císařské
Německo
- zfilmováno – film „Modrý anděl“
- gymnaziální profesor Raat se při slídění za studenty seznamuje se
zpěvačkou
nejnižší kategorie, ožení se s ní a sám mravnostně upadá
Thomas Mann (1875 – 1955)
-
nositel Nobelovy ceny
-
stejně jako jeho bratr emigruje do USA
-
snaha o zobrazení německé společnosti
-
Buddenbrookové – kronika měšťácké rodiny spějící ke krachu
-
Doktor Faustus – filosoficky zaměřený román, přítel vypráví o hudebním
skladateli, motivy Fausta + společenské a politické poměry v Německu
-
Kouzelný vrch
-
Josef a jeho bratři
Lion
Feuchtwanger (1884 – 1958)
-
židovský spisovatel, emigrace do USA
-
především historické romány se židovskou tématikou
-
román Žid Süss – bohatý finančník se dostane až k oprátce
-
Židovská válka
-
Židovka z Toleda
-
Lišky na vinici – román o poměrech ve Francii
-
Falešný Nero – román o Hitlerovi
-
Bláznova moudrost – román o Rousseauovi
Erich Maria
Remarque (1898 – 1970)
-
narozen v Osnabrücku
-
patří ke generaci, která se v letech dospívání ocitla na frontách 1.
světové války = tzv. „ztracená generace“ (ztráta iluzí, perspektiv, smyslu
života, …)
-
pacifismus
-
emigroval do Švýcarska, poté do USA
-
Na západní frontě klid ( „Pokus podat svědectví o generaci
zničené válkou, i když unikla jejím granátům“) – román 1929, Pavel
Bäumer se pod vlivem nacistické propagandy a fanatismu svého profesora spolu se
spolužáky dobrovolně přihlásí do armády (po výcviku plném šikany se dostává na
západní frontu a v říjnu 1918 padne)
-
válka popisovaná s přesností a smyslovou názorností, degradace přirozených
hodnot člověka
-
další romány: Tři kamarádi, Černý obelisk, Jiskra života, Cesta života, Vítězný
oblouk, Čas žít čas umírat, Miluj bližního svého, nebe nezná vyvolených, Noc
v Lisabonu
Herman Hesse
(1877 – 1962)
-
nositel Nobelovy ceny
-
román Stepní vlk – krize intelektuála na sklonku rozpadu klasické
kultury, rozdvojení člověka i světa , zpochybnění všech tradičních hodnot
Bertold
Brecht (1898 – 1956)
-
dramatik
-
levicově zaměřený
-
jeden z nejvlivnějších dramatiků 20. století
-
emigrace do USA, po válce návrat do Německa
-
založil v Berlíně vlastní divadlo (v něm realizuje principy „epického
divadla“ – divák je vtažen do děje, ale ne citově – důležité aby divák
odcházela chladným rozumem uvažoval o dané problematice – do hry vkládány
komentáře, songy apod. aby byl divák trochu vzdálen od děje)
-
Žebrácká opera – nové zpracování anglického dramatu (John Gay)
-
Matka Kuráž a její děti – drama podle německé prózy, osudy markytánky
jdoucí s vojskem
-
Strach a bída třetí říše – drama o situaci v Německu, reakce
různých vrstev na nacismus
-
Kavkazský křídový kruh – drama
-
Zadržitelný vzestup Artura Unie – drama o anšlusu Rakouska
Arnold Zweig
(1887 – 1968)
-
Velká válka bílých mužů- rozsáhlý protiválečný cyklus
-
Spor o seržanta Gríšu – osudy ruského zajatce v 1. světové válce,
kritika nesmyslného vojenského drilu
Rakousko
Stefan Zweig
(1881 – 1942)
-
zájem o psychologii
-
emigrace do Brazílie – tam nakonec sebevražda
-
Amok – román, popis psychopatologických stavů
-
Netrpělivost srdce –román, vztah německého poručíka a postižené dívky
Karel Kraus
(1874 – 1936)
-
Poslední dnové lidstva- knižní drama
Robert Musil
(1880 – 1942)
-
Muž bez vlastností – román, rozklad Kakánie (ironický název
Rakouska-Uherska), kritika
-
Zmatky chovance Törlesse – novela
Rusko
Leonid
Andrejev (1871 – 1919)
-
expresionistické povídky
Isaak Babel
(1894 – 1941)
-
židovský původ, smrt v gulagu
-
Rudá jízda – soubor 36 povídek, záznam poválečné a porevoluční doby
v Rusku, tažení Rudé armády proti intervenci
Ivan
Alexejevič Bakunin (1870 – 1953)
-
nositel Nobelovy ceny, prozaik, básník, překladatel
-
pocházel ze šlechtické rodiny
-
emigrace do Francie
-
soubor povídek Temné aleje
-
autobiografický román Život Arseněvův
Jevgenij
Zamjatin (1884 – 1937)
-
My – anti utopie, vzpoura proti plně organizované společnosti čele
s Dobroditelem – potlačena – nařízeno totální štěstí
Michail
Bulgakov (1891 – 1940)
-
původním povoláním lékař
-
předchůdce magického realismu
-
román Mistr a Markétka – nepochopitelné, fantastické, hrůzostrašné
události)
- láska Mistra a Markétky
- prolínání fantazie a reálna umožňuje odhalovat skutečné vlastnosti lidí
a světa, problematika boje dobra se zlem, satira
Maxim Gorkij (1868 – 1936)
-
představitel socialistického realismu
-
zastánce revoluce, ale smysl pro spravedlnost a soucit s lidským utrpením
→ přežívá jen díky přátelství s Leninem
-
nakonec emigruje, ale po Leninově smrti se vrací a stává se z něj otrok
režimu – přesto je nakonec Stalinem zavražděn
-
sociálně kritický román Matka
-
autobiografická trilogie Dětství, Do světa, Moje university
Ilja
Erenburg (1891 – 1967)
-
světoběžník
-
autobiografie Lidé, roky, život
Michail
Alexandrovič Šolochov (1905 – 1984)
-
nositel Nobelovy ceny
-
socialistický realismus
-
román Rozrušená země(kolektivizace ze sovětského pohledu)
-
Tichý Don – román o kozácích
-
Osud člověka – novela (hl. hrdina Andrej Sokolov je zajat Němci, ale
podaří se mu uniknout a po mnoha peripetiích se vrací do boje, nakonec se ujímá
malého chlapce), jedna z prvních pokusů o rehabilitaci zajatců
Alexej
Tolstoj (1882 – 1932)
-
rozporuplná postava, tzv. „Rudý hrabě“
-
emigrace do Paříže, pak návrat do Ruska a propagace režimu
-
románová trilogie Křížová cesta – 1. díl napsán v emigraci →
antibolševický – pak přepracován a doplněn dalšími díly, které zavedou hrdinky
do náruče Lenina
Anglie
Gilbert Keith Chesterton
-
píše detektivní povídky, tzv. „chestertonky“, které byly rychle překládány do
češtiny
-
detektiv – otec Brown
-
soubor povídek Povídky otce Browna
-
román Létající hospoda
John
Galsworthy (1867 – 1933)
-
románový cyklus Sága rodu Forsythů – 4 generace bohaté měšťanské rodiny,
obraz společnosti, kritika x laskavý humor
George
Bernard Shaw (1856 – 1950)
-
nositel Nobelovy ceny
-
inteligentní, vtipný, bystrý – mnoho vtipných citátů
-
v díle – satira, ironie, kritika, paradoxy
-
na scéně vytváří situaci pro konfrontaci názorů
-
dramata Caesar a Kleopatra, Jana z Arcu
-
drama Pygmalion (inspirace Ovidiovými Proměnami) – profesor
Higgins, prostá květinářka Líza
-
Živnost paní Warrenové, Zpět k Netuzalému
Herbert
George Wells (1866 – 1946)
-
chemik, zájem o biologii a budoucnost
-
sociálně vědecká a utopická literatura
-
romány Stroj času, Válka světů
-
filosofický spis Moderní utopie
Rudyard
Kipling ( zemřel 1936)
-
dlouho žije v Indii
-
román Kniha džunglí
USA
-
vychází z anglického realismu a postupně se odpoutává
-
naturalistické prvky, sociální kritika, vrchol předválečné doby – 30. léta
Theodore
Dreisser (1871 – 1945)
-
americký naturalismus – inspirace Zolou, Darwinem
-
člověk jako determinovaný jedinec – ano či ne ?, úvahy o povaze jedince
-
román Americká tragédie – mladý muž zabije svoji milenku z nízkých
kruhů aby mohl získat dívku z vyšší společnosti a tedy bohatství, kariéru,
… → končí na elektrickém křesle, tragický konec
Sinclair
Lewis (1885 - 1951)
-
z lékařské rodiny
-
Arrowsmith – román o lékaři, který se dostane na tropický ostrov, aby
zkoumal tropické nemoci – rozhodování mezi zájmy vědy a zájmy nemocných
-
Babbit – román o obchodníkovi, kritika měšťácké společnosti
Upton Sinclair
-
Džungle (Jatka) – naturalistický román o jatkách
John
Steinbeck (1902 – 1968)
-
nositel Nobelovy ceny
-
nejdříve se životem jen tak protloukal
-
Kalifornie
-
Pláň Tortilla – 1. úspěšný román, tuláci putující Amerikou
-
Hrozny hněvu – román 1939, zkrachovalá rodina farmářů putuje
z Oklahomy do Kalifornie (těší se, že tam získají půdu, což se ale
nepodaří a končí jako dělníci)
-
O myších a lidech – román, duševně zaostalý Lenny (když Lenny nechtěně
zabije farmářku, je zabit svým přítelem)
Ernest
Hemingway (1898 – 1961)
-
asi nejslavnější americký autor, nositel Nobelovy ceny
-
z lékařské rodiny
-
novinář, prozaik, účastník obou světových válek
-
příslušník „ztracené generace“
-
pocity zklamání, prázdnoty
-
hrdinové – dobrodružný život, mezní situace
-
má rád lov, box, dostihy, …
-
styl – úsečný, pozorovatelský, objektivní, …
-
„metoda ledovce“ – řekne jen něco, zbytek si čtenář odvozuje sám
-
mistr povídky
-
Zelené pahorky africké – sbírka povídek, Sněhy na Kilimandžáru
- povídka
-
propadl alkoholismu, spáchal sebevraždu
-
Fiesta – román, 1926, voják, který je ve válce zmrzačen a nemůže žít
milostným životem
-
Sbohem armádo – román, 1929, láska zraněného amerického vojáka
(Frederick Henry) a anglické zdravotní sestry Kateřiny, nakonec Kateřina umírá
po porodu, chvíli po dítěti
-
Komu zvoní hrana – román, 1940, španělská občanská válka, zraněný Robert
Jordan chce zachránit svou družinu a obětuje se pro ni)
-
Stařec a moře – novela, 1952, podobenství o zápasu člověka
s přírodou a o jeho síle ( rybář Santiago chytí obrovskou, životní rybu,
kterou nedokáže vytáhnout na palubu → sežerou mu ji žraloci a přiveze jen
kostru)
William
Faulkner (1897 – 1962)
-
Nobelova cena, 1949
-
jižanské prostředí, problémy této společnosti
-
Sartoris – román, 1. světová válka
-
Divoké palmy – 2 části (milostný vztah, příběh dezertéra, který zachrání
ženu a dítě z řeky – ale je mu zvýšen trest), volná kompozice, zdánlivě
nelogické řazení věcí → moderní prvky v literatuře
John Dos
Passos (1896 – 1970)
-
trilogie USA – užívá prostředky moderní prózy – postavy, vnitřní
monology, filmová technika
Eugen O´Neille
-
Nobelova cena
-
moderní drama v Americe
-
divadelní hra (1931) – Smutek sluší Elektře – tragédie, 3 díly,
inspirace Aischylem, modernizace tradična – přeneseno do současnosti
Slovesné kategorie
SLOVESNÉ TVARY
a) určité (finitní) - vyjadřují osobu, číslo čas, způsob, slovesný rod a vid = tvary oznamovacího rozkazovacího a podmiňovacího způsobu
x neurčité (infinitní) - přechodníky, infinitiv, příčestí minulé a trpné
b) jednoduché - jen tvar plnovýznamového slovesa
- aktivní tvary: indikativ prézenta (oznam. zp. času přítomného), futurum sloves dokonavých, imperativ, přechodník přítomný a minulý, příčestí minulé a trpné, infinitiv
x složené - obsahují navíc pomocné sloveso
- indikativ préterita (oznam. způsob času minulého), futurum sloves nedokonavých, tvary opisného pasiva, kondicionál přítomný a minulý, pasivní tvary přechodníků, infinitiv pasivní
- všechny tvary se tvoří od slovesných kmenů: Přítomný kmen (nes-e, pros-í), minulý kmen (nes-l, prosi-l), infinitivní kmen (nés-t, prosi-t)
MLUVNICKÉ KATEGORIE SLOVES
1) osoba
® mužská
® ženská
® střední
2) číslo
® jednotné (singulár)
® množné (plurál)
- u sloves může docházet k posunu u kategorie osoby a čísla:
® autorský plurál (”mykání”) - místo osoby singuláru použití osoby plurálu (přejdeme k výkladu - myšleno jako že já přejdu k výkladu
® plurál majestikus - slavnostní styl hlavně panovníků (my Karel IV.)
® ”vykání” - zdvořilostní styl
® ”onkání” - již archaismus (Šel domů ! - myšleno jako Jdi domů !)
® ”onikání” - vyjadřuje společenskou nadřazenost; již také archaismus (Co ráčí poroučet ? - myšleno
jako Co (vy, ty) poroučíte ?)
3) způsob
® oznamovací (indikativ) - mluvčí oznamuje reálný děj a to v jakémkoli čase
® rozkazovací (imperativ) - rozkaz; užívání pouze u 2. osoby jednotného čísla a u 1. a 2. osoby čísla množného
® podmiňovací (kondicionál) ® přítomný (šel bych); minulý (bych byl šel)
4) čas
® přítomný (present)
® budoucí (futurum)
® minulý (preteritum)
5) rod
® činný (aktivum) - podmět vyjadřuje činitele ((já) píši úkol)
® trpný (pasivum) - podmět vyjadřuje cíl děje (úkol je psán)
6) vid
® dokonavý - děj byl/je/bude ukončen (přiběhl/přiběhne)
® nedokonavý - děj stále probíhal/probíhá/bude probíhat (běžel/běží/bude běžet)
7) třída a vzor - určujeme pět tříd, a to podle koncovek
® I. třída - koncovka -e - nese, bere, maže, peče, umře
® II. třída - koncovka -ne - tiskne, mine, začne
® III. třída - koncovka -je - kryje, kupuje
® IV. třída - koncovka -i - prosí, trpí, sází
® V. třída - koncovka -á - dělá