Maturitní otázky do češtiny i do jiných předmětů

Meziválečná česká a světová próza v 1. polovině 20. století, vypravování – prostředky vypravování

 AMERICKÁ PRÓZA

Výrazně se prosazuje až od 20.let 20.století. Je originální syntézou podnětů ze všech koutů zeměkoule /vliv přistěhovalectví/. Bouřlivý rozvoj Ameriky, sen o rychlém zbohatnutí, o neomezených možnostech a naopak i podnikatelskou džungli, rasovou nenávist, lidské tragédie... zachytili američtí prozaici velmi přesvědčivě. Americká prozaička G.Steinová nazvala americké autory příslušníky "ztracené generace" /nesli v sobě nesmazatelné stopy 1.svět.války, těžce se zařazovali do konzumní společnosti, která tuto zkušenost neměla/.

Krachem na newyorské burze 1929 se zhroutil "americký sen" o možnosti zbohatnutí pro všechny. Naturalistické a sociálně kritické tendence přetrvávaly proto ještě ve 30.letech. Autoři si všímají i složitých problémů amerického Jihu.

Francis Scott Fitzgerald [fidžeralt] /1896-1940/

Na prahu ráje, Příběhy jazzového věku, Velký Gatsby

- Fitzgerald zachytil opojení novými spotřebními předměty /auta,telefony.../, bezstarostnou zábavu, ale i deziluzi a zklamání, citovou povrchnost a duchovní prázdnotu "amerického snu" /snu o rychlé možnosti zbohatnutí pro všechny/.

Životní zkušenosti autora /krize manželství, stavy deprese utápěné v alkoholu/ se projevily v pozdějších dílech - Něžná je noc a Poslední magnát.

 Ernest Hemingway /1899-1961/. Nobelova cena 1954

Dobrovolně se přihlásil do 1.svět.války, prožil ji na italské a francouzské frontě jako válečný dopisovatel, byl raněn. Své zkušenosti využil v románech Sbohem armádo! a Fiesta. Hemingway prověřuje své hrdiny v blízkosti smrti, v extrémních situacích - jejich odvahu, sílu, čestnost, obětavost, ale i strach a zbabělost.

Komu zvoní hrana - román ze španělské občanské války. Jako motto a součást názvu použil verše anglického básníka Johna Donna /"Smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem částí lidstva. A proto se nikdy neodvažuj ptát , komu zvoní hrana. Zvoní tobě."/. Hrdina - americký učitel - ví, že se ve Španělsku bojuje za demokracii, proti fašismu, že zvoní hrana celé Evropě, fašismem ohrožené, neváhá tedy obětovat ani vlastní život. Děj románu se odehrává během tří dnů roku 1936.

Umělecký vrchol Hemingwayovy tvorby představuje příběh o starém kubánském rybáři Santiagovi, který svádí hrdinský boj s velkou rybou - boj vítězný, i když s absurdním výsledkem - Stařec a moře /1952/. Autor v novele naplnil své životní i umělecké krédo : i porážka může znamenat mravní vítězství, pokud jsme bojovali čestně a dokázali jsme důstojně prohrát. "Člověk není stvořen pro porážku...člověka je možno zničit, ale ne porazit."

O Hem.povídkách se mluví jako o ledovci, jehož podstatná část je ukryta pod hladinou. Jejich smysl se skrývá pod popisy a dialogy - např. Zelené pahorky africké, Za našich časů atd.

 Sinclair Harry Lewis /1885-1951/

Jako 1.Američan se stal v roce 1930 nositelem Nobelovy ceny za literaturu. Byl velmi kritický k americké společnosti, sami Američané ho chtěli lynčovat a soudit za pošpinění Ameriky.

Romány Hlavní třída a Babbit sociologicky přesně popisují prostředí a charaktery představitelů střední podnikatelské vrstvy. Zobrazují její negativní stránky /pokrytectví, touhu po majetku, rasismus aj./

 Theodor Dreiser [drajzr] /1871-1945/

Syn německého přistěhovalce.

Sestřička Carrie je naturalisticko-expresionistický román. Carrie je prostá dívka, která bez ohledu na morálku využívá svůj půvab k peněžnímu a společenskému úspěchu. Její partneři jsou typickými produkty doby - draví byznysmani.

Americká tragédie - zde uplatnil Dreiser Zolův biologický determinismus. Prostý mladík pro kariéru způsobí smrt své těhotné milenky, je odsouzen a popraven. Román je zařazen do konkrétních společenských souvislostí, do dravé honby za bohatstvím a kariérou. Ukazuje rub "amerického snu" o blahobytné společnosti založené na peněžní morálce, jež se mnohdy neštítí ani zločinu.

 

Jack London /1876-1916/

I jeho hrdinům je vlastní dravý individualismus, ať už se pohybují v divoké přírodě nebo v kapitalistickém světě, kde rovněž platí "zákony smečky".

Romány Volání divočiny, Mořský vlk, Bílý tesák, autobiogr.prvky obsahuje Martin Eden.

 

William Faulkner [fókner] /1897-1962/ Nobelova cena 1949

Zakladatel jižanské literatury 20.století. V centru jeho pozornosti jsou problémy amerického Jihu - zvláště "dědičná vina" spáchaná v minulosti na černých otrocích , ale i mravní rozklad společnosti a rodiny. Faulkner je velmi složitý ve stylu : střídá vypravěče, časové roviny, subjektivní a historický čas, užívá vnitřního monologu.

Román Hluk a zuřivost má 4 vypravěčské roviny. Vypovídá o morální degradaci rodiny Compsonů a přispívá k ozřejmení společenského úpadku amerického Jihu.

Kritikou rasových a sociálních předsudků je román Absolone, Absolone! Tragédie plantážnické rodiny, zatížené dědičnou vinou, rasovou nesnášenlivostí.

Divoké palmy - dva paralelně vedené, ale tematicky na sobě nezávislé příběhy - 1./Divoké palmy/je tragický milostný příběh plný úvah nad možností existence lásky v současném světě, 2./Stařec Mississippi/ je groteskně tragický příběh trestance, jehož zápas s rozvodněným živlem za záchranu těhotné ženy  a dítěte je kvalifikován jako pokus o útěk, třebaže se po povodni dobrovolně vrací do vězení.

Román Neodpočívej v pokoji je obhajobou nespravedlivě obviněného černocha.

Protiválečně vyznívá román Báj /1954/- alegorické podobenství příběhu popraveného vůdce vzpoury s osudem Kristovým.

Úsměvným epilogem Faulknerova díla je román Pobertové.

 Margaret Mitchellová /1900-1949/

Historický román Jih proti Severu je rodinnou kronikou s psychologickými rysy. Dílo dostalo Pulitzerovu cenu a je nejčtenějším a nejpřekládanějším  americkým románem 20.století. Jižanská společnost je zobrazena ve složitých historických podmínkách - za občanské války 1861-65 a po ní. Události rozbíjejí vše staré a otevírají prostor pro nový život, ovšem ve složitých podmínkách.

 

John Steinbeck [stejnbek] /1902-1968/    Nobelova cena 1962

Pocházel z německo-irské rodiny usazené v Kalifornii, měl silné sociální cítění, zájem o život obyčejných lidí a outsiderů /tuláků, námezdních dělníků.../, o pouto člověka k přírodě.

O myších a lidech - tragická novela o dvou chudácích nekonečně putujících za prací a toužících po místě, které by se stalo jejich domovem.

Hrozny hněvu - protestní román z doby hospodářské krize o útrapách zemědělských dělníků, kteří putují za prací na Západ USA a sní o šťastném domově /Pulitzerova cena/.

Na východ od ráje /1952/ - historie tří generací farmářské rodiny od občanské války po 1.svět.válku. Je to moderní paralela k biblickému příběhu o Kainovi a Abelovi /slavný film s Jamesem Deanem/.

Na plechárně - sociální, ale humoristicky laděná próza o bezdomovcích.

 

Henry Miller /1891-1980/

Rozhořčeně odmítá americký svět jako výsledek krachu liberalismu i humanismu. Svět podle něj vyhnívá, odumírá.

Obratník Raka - slavný skandální román z r. 1934 mohl v Americe vyjít až v 60.letech. Miller ho napsal jako "kopanec do zadku Boha, Člověka, Osudu, Krásy, Lásky..." Je to anarchistické gesto, osvobozené od všech konvencí, projevované nespoutanou sexuální vitalitou. R.1939 na něj navázal románem Obratník Kozoroha a ve 40.- 60.letech románovou trilogií Růžové ukřižování /Sexus, Plexus, Nexus/

 

Nathanael West /1903-1940/

Román Přítelkyně osamělých srdcí líčí atmosféru hospodářské krize 30.let, v níž časopisy a produkty Hollywoodu nabízejí pouze únikové vize.

Román Den kobylek má stejné téma, končí apokalyptickou scénou zfanatizovaného vraždícího davu, který se podobá mračnu kobylek.

 Zakladatelem moderní americké scifi je John Wood Campbell /1910-1971/ - spojuje dobrodružnou a vědeckofantastickou látku - problematika robotů /vymyslel 3 zákony robotiky : 1.robot nesmí ublížit člověku, 2.musí ho poslechnout, 3.nesmí poškodit sebe/.

Raymond Chandler /1888-1959/ dokázal, že detektivka může být významným literárním žánrem.Jeho detektiv - hrdina /Phil Marlow/ je moderní "rytíř bez bázně a hany". Detektivky Dáma v jezeře, Sestřička, Loučení s Lenoxem ad.

 

ANGLICKÁ PRÓZA

 Autoři užívající prvků scifi a utopie :

Herbert George Wells /1866-1946/  

Píše technické a sociální utopie o cestování časem a prostorem, o létajících strojích, setkáních s mimozemšťany, bratrském vesmíru, ale i o hrůzovládě, masové psychóze, zneužití vědeckých vynálezů : Stroj času, Válka světů, První lidé na Měsíci atd.

 

George Orwell /1903-1950/

Vynikající novinář, reportér a esejista. Snaží se být objektivním kritikem industriální společnosti, britského kolonialismu, totalitních režimů. Účastnil se španělské občanské války. Světové proslulosti dosáhl politicko-utopickými alegorickými romány :

Farma zvířat /1945/ - podobenství o životě po vítězné revoluci. Zvířata vyženou farmáře, vládnout začnou prasata, brzy opustí ideály a vytvoří krutější diktaturu, než proti které se vzbouřila.

Devatenáct set osmdesát čtyři /1948/ - vize totalitního státu v Oceánii. Vládne Velký Bratr, lidé jsou rozděleni do kast, jsou stále pod kontrolou. Vzpoura hrdiny a jeho přítelkyně je prozrazena, je jim "vymyt mozek", muž je nakonec zabit.

 

Aldous Huxley [óldes haksli] /1894-1963/

Kontrapunkt - román založený na polemice, konfrontaci dvou životních principů : intelektu a citu. Postavy a dějová pásma jsou řazeny metodou hudebních kontrapunktů. Satirický román s kriminální zápletkou zpodobuje skutečné soudobé osobnosti, především z literárního světa, které ve vyhrocené podobě, se značnou ironií ztělesňují určitou ideu. Smyslem je hledání východiska z krize moderního člověka, který není schopen sladit racionalitu s emocemi a pudovostí.

Konec civilizace (Krásný nový svět) - děsivá vize zracionalizovaného, zmechanizovaného a naprosto odlidštěného budoucího světa, kde žijí lidé beze jména vyrobení ze zkumavek.

 

John Ronald Reuel Tolkien [rúel tolkín] /1892-1977/

Píše dobrodružnou, fantazijní, nevědeckou scifi. Svůj imaginární svět zabydlel troly, elfy, hobity..., kteří mají svůj původ v severské mytologii.

Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky /1937/, Společenstvo Prstenu, Dvě věže, Návrat krále /1955/. 

 Další autoři anglické prózy s jinou tematikou :

David Herbert Lawrence /1885-1930/

Oslavil kult přírody, lidskou vitalitu, přirozenost. Nezastřenou erotiku /ale ne volný sex/ chápal jako něco posvátného, kultovního, užíval výrazů v anglické literatuře tabuizovaných . Je autorem eroticko-realistického románu Milenec lady Chatterleyové [četrlijové] /napsán 1928, v Anglii vyšel celý až r.1960/ - o lásce mladé, vdané ženy k "přírodnímu muži"- hajnému. Román zobrazuje tři různá prostředí, kde žijí odlišné typy lidí / šlechtické sídlo, průmyslová obec, les/.

 

John Galsworthy [gólzverdzi] /1867-1933/         Nobelova cena 1932

Materiální blahobyt staví do protikladu lásky a svobody. Je autorem románové ságy ze života anglické konzervativní společnosti Sága rody Forsytů [forzajtů].

 

Virginie Wolfová /1882-1941/

Všední okamžiky prozařuje impresionistickými vjemy, obrazy, proudy vědomí /vliv Freuda/. Prózy mají hudební a výtvarný charakter :

Smyčcový kvartet, Vlny, Skvrna na zdi, K majáku, Mezi akty ...

 James Joyce /1882-1941/

Je kritikou považován za největšího moderního prozaika 20.stol. Jeho kultovní román Odysseus byl vydán r.1922 v Paříži, poté jako pornografie zakázán až do r. 1933 v anglicky mluvících zemích. Je to detailní kronika jednoho všedního dne, jak jej prožívají židovský žurnalista a reklamní agent Leopold Bloom /Odysseus/, jeho žena Molly,operetní zpěvačka /Penelopé/ a mladý učitel a spisovatel Štěpán Dedalus /Telemachos/. Hrdina Leopold Bloom navštíví během jednoho dne spoustu míst rodného Dublinu, bloudí a vrací se domů k ženě - paralela k Homérovi. I názvy kapitol jsou jako u Homéra /Kalypsó, Hádes, Sirény, Kyklop atd./. Román je psán jako volný proud myšlenek, téměř postrádá interpunkci. /Dílo velmi ovlivnilo např. Bohumila Hrabala a jeho Taneční hodiny pro starší a pokročilé/

Odysseovi předcházely povídky Dubliňané a autobiografický román Portrét umělce v jinošském věku.

Oplakávání Finnegana je pokračováním snového monologu, jímž byl ukončen Odysseus.

 

Charakteristické pro anglickou literaturu jsou detektivní prózy s aspektem dobrodružným a psychologicko-etickým :

Arthur Conan Doyle /1859-1930/

Tvůrce geniálního, důkladného a deduktivně myslícího Sherlocka Holmese a jeho prostomyslného přítele dr.Watsona. Nejslavnějším detektivním příběhem je Pes baskervillský.

 

Gilbert Keith Chesterton [čestrtn] /1874-1936/

Autor postavy detektiva - amatéra, katolickéhokněze otce Browna obdařeného mimořádnou intuicí. Proti dokonalému logikovi Holmesovi je otec Brown plný fantazie, hravosti, psychologie : Nevinnost otce Browna, Moudrost o.B., Tajemství o.B. atd. /vliv na Povídky z jedné a druhé kapsy K.Čapka/

 

Agatha Christie /1891-1976/

Po Shakespearovi nejpřekládanější anglická autorka. Perfektní logické uvažování, záliba v aristokratickém prostředí. Jejím nejslavnějším detektivem je bezesporu Hercule Poirot [erkil puaró], dále např slečna Marplová. Napsala asi 90 detektivních příběhů, např. Vraždy podle abecedy, Deset malých černoušků, Pět malých prasátek, Vražda v Orient Expresu atd.

 

   FRANCOUZSKÁ PRÓZA 

Paříž byla v 1.pol. 20.stol. centrem moderní kultury, "Mekkou" moderního umění.

Anatole France [anatol fráns] /1844-1924/             Nobelova cena 1921

Píše filozoficko humanistické romány v duchu osvícenského racionalismu s protináboženským postojem : Historie naší doby /našich dnů/, Zahrada Epikurova, Ostrov tučňáků - tučňáci jsou omylem pokřtěni krátkozrakým misionářem a přijati do lidské společnosti. V dalších částch líčí France dějiny Francie od starověku, pod fiktivními jmény vystupují historické osobnosti /Trumpetr=Napoleon.../. Je to vlastně satiricky pojatá učebnice dějepisu.

Historický román Bohové žízní zobrazuje vzestup a úpadek Velké fancouzské revoluce.

 

Romain Rolland [romén rolán] /1866-1944/                  Nobelova cena 1915

Je tvůrcem zvláštního typu románu zvaného román-řeka - o proudu lidského života, doprovázeného úvahami, komentáři, pozorováním. Dokladem je desetisvazkový románový cyklus Jan Kryštof o německém hudebníkovi, připomínající osud Beethovena. Další je Okouzlená duše, v níž dospívá od touhy po vytvoření jednotné evropské kultury k utopickému humanismu a socialismu.

Dobrý člověk ještě žije - svobodomyslná, optimistická a renesančně plnokrevná postava hlavního hrdiny naplnila představu o svobodném a šťastném venkovském životě.

 

Henri Barbusse [ánri barbis] /1873-1935/

Popisuje zlo v konkrétní až naturalisticky hrůzné podobě v době 1.svět. války.

Román Oheň byl přeložen okamžitě v roce svého vzniku /1916/ do 33 jazyků. Líčí zvěrstva, ponížení člověka, který v zákopech velmi rychle vystřízlivěl z vlasteneckého nadšení a hrdinství. Jeho záznamy veřejnost naprosto šokovaly. Jde vlastně o reportáž - deník jedné čety, kde autor zachytil vlastní zážitky z mobilizace, nadšeného odchodu na frontu, prvních bojů a hlavně z lazaretu a zákopů.

 

Marcel Proust [marsel prus] /1871-1922/

Zavedl do literatury subjektivní chápání času a prostoru svým sedmisvazkovým dílem Hledání ztraceného času - je to současně román psychologický, memoárový, reflexivní i naturalistický. Zvláštní metodou zachycuje sled nálad, pocitů, dějů a úvah, které si hlavní postava vybavuje z dětství a mládí na základě podnětů ze současnosti. Tak se mu daří propojovat minulost s přítomností. Prolínáním zážitků a pocitů dospělého vypravěče se zážitky citlivého mladého chlapce se vytváří nový typ románové postavy. Autor nevytváří žádné dějové zápletky.

 

André Gide [žíd] /1869-1951/           Nobelova cena 1947

Autor experimentálního románu Penězokazi. Hlavní postavou je autor, který píše stejnojmenný román- román v románu. Penězokazectví je zde konkrétní i přenesené - myslí se tím nejen padělání peněz, ale i pokrytectví a lži v mezilidských vztazích. Zvláštní je i kompozice díla - střihy jako ve filmu, mnoho úhlů pohledu jako v kubismu atd.

Návrat ze SSSR - odhaluje pravdu o stalinistické společnosti. Proti tomuto dílu vystoupil S.K.Neumann spisem Anti-Gide neboli Optimismus bez pověr a iluzí a obvinil Gida, že nevidí v Sovětském svazu počátky "skutečné svobody lidstva".

 

Antoin de Saint-Exupéry [antuan d sentegziperi] /1900-1944/

Profesionální pilot, byl sestřelen za 2.svět.války nad Korsikou. Svým životem i literární tvorbou byl aktivním humanistou. Jeho dílo je oslavou přátelství, solidarity, služby a oběti pro druhé - z těchto vlastností si člověk postaví v srdci pevnost/citadelu/.

Citadela - vrcholné Exupéryho dílo, posmrtně vydaný soubor jeho názorů na život, proud úvah a fiktivních dialogů o lásce, přátelství a lidském údělu. Je to souhrn všech myšlenek zachycených v předchozích dílech : Noční let, Země lidí, Válečný pilot, Kurýr na jih.

Malý princ - poetický příběh malého chlapce z malinké planetky, který se setkává na poušti s pilotem a naučí se, co je láska, přátelství a zodpovědnost.

 

Jean Paul Sartre [žán pól sártr] /1905-1980/         Nobelovu cenu r.1964 odmítl přijmout

Jeden z nejvýznamnějších tvůrců existencialismu - zkoumá absurdní úděl člověka v odcizeném světě. Jeho hrdinové absurditu přijímají, ale brání se jí svobodnými činy. Tyto však absurditu jen potvrzují.

Nevolnost /Hnus/ - deníkový román, v němž si hlavní postava detailně poznamenává svá pozorování života na maloměstě. Svět se mu zdá cizí, nepřátelský, pociťuje nevolnost, znechucení, hnus.

Zeď - absurdní povídky. Zeď je hranicí mezi jedincem a okolním odcizeným světem.

 

Albert Camus [alber kami] /1913-1960/              Nobelova cena 1957

Další představitel francouzského existencialismu.

Román Cizinec - hlavní hrdina je cizincem nejen ve svém okolí, ale i ve vlastním nitru. Je to franc. úředník v Alžíru, který pod vlivem vnějších okolností zabije Araba /bez motivu, souhrou všemožných fyzických i duševních pocitů/. Citově nezaujatým způsobem zachycuje své uvěznění, soudní proces i trest smrti.

Určité východisko z absurdity naznačil Camus románem Mor, kde se hrdina obětuje ve prospěch trpících.

V posledním románu Pád ovšem opět demonstruje pád nadějí a propad do deziluze. 

 

Další fr.autoři tohoto období : André Breton /Nadja/, Francois Mauriac [fransua morijak] /Klubko zmijí/, Georges Bernanos [žorš bernano/ /Deník venkovského faráře/, Roger Martin du Gard [rože marten di gár] /Rodina Thibaultů [tiboltů], Raymond Radiguet [remon radige] /Ďábel v těle/, André Maurois [morua] /psal životopisné romány o Byronovi, Hugovi, Balzacovi, Dumasovi, Napoleonovi, Flemingovi.../

 

RUSKÁ PRÓZA

Ruská a sovětská literatura představuje jedinečné svědectví největšího dějinného experimentu - pokusu o vybudování komunismu, který skončil hromadnou deziluzí. Vzájemné kontakty se světovou literaturou byly sice omezeny, ale mnoho umělců z Ruska emigrovalo a tvořilo mimo rodnou zemi, někteří se po čase vrátili /Gorkij, Ejzenštejn, Cvetajevová/, jiní zůstali trvale v cizině /Nabokov, Bunin/. Do říjnové revoluce 1917 lze hovořit o souběžných kulturních dějinách Ruska a ostatní Evropy /secese, symbolismus, impresionismus, futurismus, kubismus, expresionismus/, ale po revoluci se tato situace zásadně změnila. Jedinou uznávanou a povolenou metodou se stal socialistický realismus /hrdinou je dělník, komunista, děj musí oslavovat práci ve prospěch budování komunismu, postavy jsou černobílé, chybí psychologie individua/.

Maxim Gorkij /1868-1936/

Jeho hrdinové jsou lidé z periferie - tuláci, zloději /tzv bosáci/, ale s velkými humanistickými ideály /hrabalovsky řečeno "s perličkou na dně"/ - např. Píseň o Bouřlivákovi, Na dně. 

O jeho silném levicovém, sociálním cítění svědčí např. román Matka - o přerodu mladého dělníka a jeho matky v uvědomělé revolucionáře.

Autobiografický charakter má trilogie Dětství, Do světa, Moje univerzity.

Románovou prvotinou Gorkého byl Foma Gordějev - sociálně psychologický román o vzpouře bohatého kupce proti společenské vrstvě, jejímž byl příslušníkem, o hledání pravdy a smyslu života.

Proslulými se staly i některé Gorkého divadelní hry, např. Vasa Železnovová  /o krizi předrevoluční společnosti/ nebo Jegor Bulyčov a ti druzí /o sociálně filozofickém smyslu revoluční epochy/.

Sociální, mravní degradaci podnikatelské vrstvy v Rusku na pozadí historických událostí od 70. let 19. stol do r. 1917 jsou románové epopeje Podnik Artamonovových a Život Klima Samgina.

Smrt Gorkého pravděpodobně zapříčinilo jeho odmítnutí napsat Stalinův životopis. Zemřel v nemocnici za záhadných okolností na banální chřipku.

 

Mezinárodního uznání se dostalo ruské literatuře v roce 1933 udělením Nobelovy ceny prvnímu ruskému spisovateli Ivanu Buninovi /1870-1953/, který žil od r. 1920 v emigraci ve Francii. Píše o situaci v předrevolučním Rusku.

Román Život Alexeje Arseňjeva je autobografií o dětství a dospívání, impresionisticky zachycuje duše svých hrdinů, expresionisticky jejich zklamání a deziluzi.

Filozofii a psychologii života na ruském venkově zachytil např. v povídkách Vesnice.

Cyklus tragických erotických retro-příběhů Temné aleje je opět naplněním vzpomínek na předrevoluční Rusko.

 

Leonid Andrejev /1871-1919/

Píše expresivní prózy zdůrazňující chaotický obraz světa. Např. v povídce Rozum /přkládáno též jako Fixní idea/ trpí doktor fixní ideou vraždy, až ji nakonec provede. /Dramatickou adaptaci vytvořil Pavel Kohout a nazval ji Ubohý vrah./

Na pomezí reality a fantazie se pohybuje slavná nedokončená próza Satanův deník.

 

Andrej Bělyj /1880-1934/

Jeden z největších předrevolučních spisovatelů. Snažil se sblížit literaturu s hudbou - např. v symbolistické rytmizované próze Symfonie.

Román Petrohrad - vytvořil "mýtus Petrohradu jako nejruštějšího a zároveň nejevropštějšího města Ruska. Kompozice je chaotická, významnou roli hrají masky a karnevalové převleky. Svým smyslem pro absurditu se přiblížil Dostojevskému a Kafkovi.

 

Isaak Babel /1894-1941/

Židovský autor, účastník občanské války, válečný zpravodaj ze slavné jízdy Buďonného, oběť stalinských represí.

Rudá jízda - knížka povídek a črt, v nichž lyricko naturalisticky líčí události sovětsko-polské války 1920. Autor konfrontoval revoluční fanatismus a krutost s lidskou bolestí a smutkem. Píše syrovou pravdu o životě člověka ocitajícího se v extrémních životních situacích.

Oděské povídky jsou svědectvím o životě židovské komunity v jeho rodném městě, o náboženské nesnášenlivosti, pogromech na Židy.

 

Michail Šolochov /1904-1984/        Nobelova cena 1965

Tichý Don - monumentální románová epopej o životě donských kozáků za 1.svět.války, v době revoluce a občanské války. Román je považován za největší ruské epické dílo 20.stol. Líčí tragický osud kozáka Grigorie Melechova, bloudícího v revolučních událostech mezi bílými a rudými. Události ho vytrhly z běžného /nikoli idylického/ života na Donu. Svou nerozhodností a tápáním mezi dvěma pravdami zaplatí Grogorij ztrátou všeho, co mu bylo blízké a milé. Základním tématem Šolochovova díla je tedy člověk na křižovatce dějin, jimž se nemůže vyhnout.

Rozrušená země a Donské povídky zachycují složitý proces kolektivizace zemědělství na kozáckém Donu.

Osud člověka /1957/ - příběh muže, který se dostává do německého zajetí za 2.svět.války, po návratu domů, když z rodiny nikoho nenalezne, se stará o sirotka.

 

Jevgenij Zamjatin /1884-1937/

My - patří k vrcholným dílům scifi, Zamjatin vytvořil obraz totálně zracionalizované, odlidštěné, zmechanizované civilizace /postavy jsou označeny písmeny a číslicemi/, v níž se nesmí vyskytovat cit, něha, fantazie...V čele Jednotného státu stojí Velký Dobrotitel, život lidí je přesně naprogramován, veškeré činnosti časově limitovány. Na vše dohlíží všudypřítomný Úřad Strážců. Lidé musí být šťastni, pokud se vyskytnou nespokojenci, jsou podrobeni Velké operaci. Je jim vyoperován uzlík fantazie. Román vznikl r.1920, v Rusku mohl vyjít až r.1987.

Za války pracoval jako lodní inženýr v Anglii, r.1917 se vrátil do Ruska, stal se významným organizátorem kulturního života v Petrohradu, brzy se však stal pro komun.režim nežádoucí osobou. Na Gorkého přímluvu získal povolení k vystěhování do Paříže, kde i zemřel.

 

Michail Bulgakov /1891-1940/

Teprve od 70.let 20.stol. nastal zvýšený zájem o jeho dílo, které je spjato s magickým realismem a osobitou humanistickou filozofií. Bulgakov vždy vycházel z reality, která ho obklopovala, byla plná konfliktů a rozporů v době kolem revoluce a zejména po ní, kdy všechno staré bylo nemilosrdně ničeno, lidské hodnoty byly podrobeny přehnané kritice. Doba nebyla pro jeho rodinu příznivá - žili patriarchálním, idylickým stylem ruské inteligence. Bulgakov vystudoval medicínu, pracoval jako venkovský lékař, od r. 1921 žil v Moskvě jako novinář.

Osudná vejce /1924, v SSSR vyšlo až 1987/ - fantasticko - groteskní povídka, paroduje v té době velmi módní futurologickou literaturu, ale také jazyk různých vyhlášek, hesel...B. chtěl otřást vědomím čtenářů, hlavně závěrečnou scénou, kdy je bezmocný génius zabit rozběsněným davem, ačkoli to byl on, kdo marně vyzýval k rozumu a obezřetnosti.

Psí srdce - druhý Bulgakovův génius je intelektuál staré předrevoluční školy, B. v něm oživuje faustovské téma o touze po vědění a poznání. Zápletka se točí kolem výměny srdce psa a člověka, ale opět B.ukazuje poměry v porevolučním Rusku, kdy tzv.dělnická třída rozhoduje o potřebnosti vědeckého bádání i o životě inteligence vůbec.

Bílá garda - je autobiografický román o vztahu inteligence k revoluci - nejlepší představitelé předrevoluční intelgence se souhrou okolností ocitli v táboře poražených. B. se románem obrací k historickým vítězům /bolševikům/ s výzvou k velkorysosti a milosrdenství. Román byl pod názvem Dni Turbinových uveden v r.1926 v moskevském divadle, ale brzy byl stažen z repertoáru a začal B. konflikt s úředními místy, který mu způsobil existenční problémy.

Život pana Moliéra - je výsledkem několikaletého studia tohoto francouzského dramatika. B. zde vyzvedl boj tvůrce se světskou a církevní mocí.

Na toto dílo volně navazuje Divadelní román - opět zde vytváří paralelu mezi sebou a Moliérem a opět zdůrazňuje boj, který byl během života neúspěšný a tragický, ale prostřednictvím díla vítězně dovršený.

Vrcholem Bulgakovovy tvorby je román Mistr a Markétka. Začal ho psát r.1928 a pokračoval do konce života. Vyšel až z autorovy pozůstalosti. Román je novinkou po stránce ideové i estetické, není realistickým obrazem doby, i když se o tuto dobu opírá, je příkladem magického realismu. Filozofické románové podobenství paralelně rozvíjí dva příběhy : biblický příběh Ježíše /Ješua Ha-Nocri/ a jeho setkání s Pilátem Pontským v jedné rovině a osudy Mistra, který o Ježíši píše román a nemůže se v současné ruské komunistické společnosti prosadit. I milostný vztah Mistra a Markétky je stejně jako ostatní dějové linie současnosti převeden do neskutečné, fantaskní roviny. Mísí se zde i prvky humoru a satiry, které odkrývají neduhy totalitní společnosti, pokrytectví, zbabělost, přízemnost, hrabivost, hloupost různých činitelů a orgánů. B.nebyl nábožensky věřící člověk, příběh Ježíše chápe jako odkaz minulých epoch. Dobro symbolizované Ješuou, stejně jako Zlo ztělesněné mágem Wolandem jsou staré jako lidstvo samo. Jejich zápas je odvěký a představa vítězství jedné strany je nereálná. Základní ideou díla je "klid nesmrtelnosti jako konečný cíl bytí". Dílo je svéráznou moderní groteskou, kde tragično splývá s komičnem, drastické scény se mísí s příjemnými prožitky. Objevují se zde personifikované věci a zvířata - např mluvící kocour, démoni představují lidské vlastnosti.

 

Boris Pilňak /1894-1941/

Stavíme přehradu - obraz "šedivé a ocelové Rusi pochodující do budoucnosti, do socialismu". Pilňak ukázal, jak složité bude tyto velkolepé plány realizovat. Román je plný lidské bolesti a neštěstí.

Holý rok - román o revoluci, kterou chápal jako lidovou, anarchisticko-mužickou vzpouru /nikoli politickou, bolševickou/. Jeho hrdinové jsou "holí, nazí", rvou se o holou existenci. S takovým pojetím revoluce ovšem neuspěl, r.1937 byl zatčen a jeho jméno bylo až do r.1956 vymazáno z dějin sovětské literatury.

 

Dvojice Ilja Ilf a Jevgenij Petrov píše satirické prózy útočící na negativní jevy sovětské společnosti : Dvanáct křesel, Zlaté tele, Jak byl napsán Robibson.

 

Hrdinsko-revoluční proud sovětské prózy, ve své době mimořádně ceněný, protože podporoval snahu bolševiků, kladl důraz na ideologickou složku na úkor umělecké hodnoty, představují:

Alexandr Fadějev - Mladá garda /odboj sovětské mládeže proti německým okupantům/

Nikolaj Alexejevič Ostrovskij - Jak se kalila ocel /o údernické práci sovětských dělníků/

Anton Semjonovič Makarenko - Pedagogická poema /o převýchově člověka v epoše budování socialismu/

 

NĚMECKY PÍŠÍCÍ AUTOŘI

Řadíme sem autory německé, rakouské, švýcarské a skupinu pražských německých židovských spisovatelů.

Německo

Lion Feuchtwanger [fojchtvangr] /1884-1958/ 

Německý spisovatel židovského původu. Po vydání norimberských rasistických zákonů r.1935 opustil Německo, žil ve Francii a po vypuknutí války v USA. Zaměřil se na historickou prózu :

Ošklivá vévodkyně /životní osudy habsburské princezny řečené Markéta Pyskatá/

 Žid Süss /o pověstném finančníkovi, který dosáhl nejvyššího postavení ve společnosti, ale skončil na popravišti, román je předzvěstí osudu Židů v nacistickém Německu/

 Nepravý Nero /z antického Říma/

Trilogie Josephus Flavius /části Židovská válka, Synové a Zaslíbená země - odboj Židů proti Římu v 1.st.n.l./

 Lišky na vinici /o Velké franc.revoluci/

Bláznova moudrost /čili Smrt a zmrtvýchvstání Jeana Jacquesa Rousseaua -  zabývá se otázkou, jaký je vztah mezi genialitou osobnosti, jejíž ideje mění svět, a jejím soukromým životem/

Židovka z Toleda /o židovské milence katolického španělského krále/

 

Heinrich Mann /1871-1950/

Od r. 1933 v emigraci /ČSR, Francie, USA/. Důsledný demokrat, humanista, kritik nacismu.

Je autorem historických románů o franc. králi Jindřichovi IV.Navarrském - Mládí krále Jindřicha IV. a Zrání krále Jindřicha IV.

Profesor Neřád - jeho vrcholné dílo, groteskní román z poč.20.stol., zfilmováno pod názvem Modrý anděl s Marlen Dietrichovou v hl.roli. Hlavní postavou je středoškolský profesor, fanatik mravnosti, maloměstský šosák a despota, který slídí po studentech v nočních podnicích. Tam se zamiluje do šantánové zpěvačky a končí jako troska.

 

Thomas Mann /1875-1955/                Nobelova cena 1929

Rovněž v emigraci od r.1933, měl i české občanství.

Autor rozsáhlého historického románu z novodobých německých dějin - Buddenbrookovi - proces degenerace příslušníků obchodního rodu, kde ale zároveň přibývá schopností uměleckých.

Josef a bratři jeho - monumentální biblické podobenství o vývoji člověka a národa

Novely a romány ze současnosti : Tristan, Kouzelný vrch, Smrt v Benátkách /život muže trpícího pro homosexuální orientaci/, Mario a kouzelník /hypnotizér manipuluje s lidmi stejně jako nacisté/, Doktor Faustus / život hudebního skladatele, jež se upíše ďablu, je v mnohém podobný Nietzschemu. "Člověk podléhá, ďábel triumfuje". Skladatel zešílí, což je symbol všeněmeckého šílenství v době nacismu/

 

Erich Maria Remarque /1898-1970/

Od r.1931 žil ve Švýcarsku, od r.1938 v USA.

Zachycuje osudy lidí v dobách obou staršlivých válek i v meziválečném období, kdy se "ztracená generace" snažila užívat si života plnými doušky. Specialitou jeho děl je téma něm. emigrantů zápasících s byrokracií demokratických států. Proti odlidštěnému světu staví ideály přátelství, cti, lásky, solidarity. Remarque nefilozofuje, nepokouší se příliš pychologicky prokreslit charaktery postav a objasnit motivy jejich chování.

Na západní frontě klid /1929/ - román líčící očima studenta "nevlastenecky" hrůzy 1.svět.války i kamarádství vojáků odsouzených k nesmyslnému zabíjení. "Zatímco oni ještě psali a mluvili, my jsme viděli nemocnice a umírající - zatímco oni označovali službu státu za to největší na světě, my už věděli, že smrtelná úzkost je silnější." Byl to první R. román a dosáhl světové proslulosti. Motto knihy : "...pokus podat zprávu o generaci, která byla zničena válkou - i když unikla jejím granátům." 

Z období meziválečného jsou romány : Nebe nezná vyvolených, Tři kamarádi, Cesta zpátky, Miluj bližního svého.

Reakcí na hrůzy 2. svět. války a koncentračních táborů jsou romány : Vítězný oblouk, Černý obelisk a Jiskra života.

 

Arnold Zweig [cvajk] /1887- 1968/

Židovského původu, r.1933 emigroval přes Československo, Švýcarsko a Francii do Palestiny.

Literární tvorbu silně poznamenala 1.svět.válka - románový cyklus Velká válka bílých mužů. Chce ukázat nesmyslnost války jako jevu proti morálce a přírodním zákonům.

 

Švýcarsko

Hermann Hesse /1877-1962/                    Nobelova cena 1946

Prozaik, esejista ovlivněný indickou filizofií a kulturou.

Román Stepní vlk - využívá motivů dvojnictví a rozpolcenosti osobnosti k hledání souladu  mezi duchovním a pudovým životem, k řešení sváru mezi přírodou a civilizací, jednotlivcem a společností. Hlavní postavou je samotářský spisovatel.

 

Rakousko

Stefan Zweig /1881-1942/

Prozaik a dramatik. 

Povídky - např Amok, v nichž se zabývá chováním člověka v mezní situaci, kdy ho postihne nekontrolovatelný a nezvladatelný amok. Zajímají ho psychické stavy jeho hrdinů , někdy hraničící až s nenormalitou. Lidské nitro je zdrojem temných sil, lidskou vůlí těžko ovladatelných.

Marie Stuartovna - slavné historické drama.

 

Robert Musil /1880-1942/

Jeho prarodiče pocházeli z Vyškovska, narodil se v Klagenfurtu, studoval vojenskou školu v Hranicích, pak v Brně techniku, před nacismem emigroval do Švýcarska.

Zmatky chovance Törlesse - expresionistický román, inspirovaný osobními zážitky z kadetní školy v Hranicích. Líčí dopady vojenského drilu na psychický, citový a sexuální vývoj mladého muže.

Muž bez vlastností - román situovaný do Rak - Uherska před 1.svět.válkou, "muž bez vlastností" je produkt moderní společnosti, neangažuje se , zůstává pasivním ironockým pozorovatelem, kritickým pochybovačem, stálým hledačem správného života.

 

Pražská německá židovská próza

Egon Ervín Kisch [kiš] /1885-1948/

"Zuřivý reportér", žurnalista, spisovatel levicového smýšlení, aktivně se zapojil do hnutí proti válce a fašismu, bojoval ve Španělsku, válku prožil v USA a Mexiku, v r.1946 se vrátil do Československa.

Kisch je zakladatelem reportáže jako literární formy, jeho reportáže jsou zajímavé, vtipné, plné fantazie. Náměty čerpal z prostředí Prahy, ze svých cest po světě, z politické práce.

V Praze si všímal lidí žijících na okraji společnosti, na periferii, důvěrně znal pražské podsvětí : Z pražských uliček a nocí, Pražské děti, Pražská dobrodružství, Pasák, Pražský pitaval /kriminální příběhy z Prahy/. 

Proslulá je jeho sbírka kritických reportáží Zuřivý reportér, podle níž dostal přezdívku.

Z reportážních cest do SSSR, USA,Číny vznikly knihy Caři, popi, bolševici, Americký ráj nebo Tajná Čína.

Osudem Židů se zabývá v reportážích Příběhy sedmi ghett.

 

Franz Kafka /1883-1924/

Narodil se v Praze v židovském Starém Městě jako syn velkoobchodníka, vystudoval práva, stal se úředníkem pojišťovny, r.1922 byl ze zdravotních důvodů penzionován. Byl nemocný tuberkulózou. Trpěl despotickým chováním svého otce, rozešel se s židovským náboženství, ale nesplynul ani s Čechy, ani s Němci, dvakrát zrušil zasnoubení, nejsilnější citový vztah měl k Mileně Jesenské, ta už ovšem byla vdaná a svého muže nechtěla opustit. Spřátelil se s M.Brodem a F.Werfelem, Brod pak vydal jeho díla.

Je nejvýznamnějším něm.pražským žid.prozaikem a jedním z největších spisovatelů moderní doby vůbec. Kafka vystihl a popsal podstatu této doby, která je přízemní, nepoetická, libuje si v banalitě běžného života, v neúctě ke všemu hrdinskému, vznešenému. Zabývá se aspekty, které se později staly náplní existencialismu. Zároveň je Kafka i předchůdcem expresionistů, surrealistů, po 2.svět.válce se k němu hlásili i tvůrci absurdní literatury a nového románu.

Kafkův styl : je tzv. "protokolární" - strohý, věcný, detailně popisný, ne psychologický. Na druhé straně jsou však jeho texty plné obraznosti, metafor, hudby, fantastičnosti, surovosti. Kafka si oblíbil ironii, paradox, groteskno, černý humor. Většina jeho děl působí neukončeně, útržkovitě. 

Tematika : problematika nejisté lidské existence, bezbranného člověka, "viníka bez viny" vydaného napospas absolutní, sadistické, byrokratické, zároveň však banální, amorální a nesrozumitelné moci.

Forma : povídky, romány, deníky, dopisy.

Hrdinové : jsou postavy existenciálně osamocené, okolnímu světu odcizené, muži "bez vlastností", emocionálních prožitků, bez minulosti /Josef K., zeměměřič K., Karel Rossmann.../. Adresáty jeho dopisů byli otec, Felice Bauerová /snoubenka/ a Milena Jesenská /významná česká novinářka, aktivně vystupovala proti stalinismu i nacismu, zemřela v koncentračním táboře Ravensbrück/.

Proces - román, Josef K. je v den svých 30.narozenin zatčen, vyslýchán, souzen a odsouzen za "něco". Po roce je popraven v lomu ranou nožem do srdce.

Zámek - román, zeměměřič K. čeká rok v hostinci na přijetí na zámku, kde má dostat práci. Marně. Vždy propase příležitost, nakonec se stává vyděděncem, ale zůstane žít ve vesnici pod zámkem.

Amerika - nedokončený román, K.Rossmann je poslán za trest ke strýci do Ameriky, pracuje v jeho továrně, pro jeden prohřešek je vyhnán.

Proměna - nejznámější povídka - Řehoř Samsa se promění v odporný hmyz a je rodině na obtíž.

 

Franz Werfel /1890-1945/

Kafkův přítel, 1938 emigroval do USA.

Obavy o osud lidstava vyjadřoval nábožensky podbarvenou myšlenkou o lásce k bližnímu a ideou bratrství, což ho nakonec přivedlo ke katolictví. Oženil se s Almou Mahlerovou, vdovou po Gustavu Mahlerovi.

Verdi, román opery - o životě slavného italského hud.skladatele.

Čtyřicet dní - román vychází ze skutečných událostí 1.svět.války, kdy se Turci pokusili  vykořenit Armény v Turecku a ti povstali.

Píseň o Bernadettě - román napsal jako poděkování za záchranu před fašismem při útěku z Francie přes Lurdy do Španělska a následně Ameriky. Hrdinkou je dívka, které se zjevila Panna Marie /následoval vznik poutního místa/.

 

Pavel Eisner /1889-1958/

Novinář, překladatel, esejista, mimořádný znalec českého jazyka a stoupenec slovansko-židovského soužití.

Knihy o češtině : Bohyně česká, Chrám i tvrz /po 2.svět.válce učebnice JČ pro sřední školy/, Čeština poklepem i poslechem. Byl i překladatelem Rostenovy knihy Pan Kaplan má třídu rád.

 

NEJVÝZNAMNĚJŠÍ AUTOŘI DRAMATU

George Bernard Shaw /1856-1950/

Anglický dramatik irského původu.           Nobelova cena 1925

Domy pana Sartoria - sociálně diskusní komedie odhalující podstatu bohatství pana Sartoria, které získává z přemrštěného nájemného v sešlých domech na periferii.

Živnost paní Warrenové - zde se za výnosnou živností skrývají luxusní veřejné domy po celé Evropě.

Caesar a Kleopatra - parodizace Shakespearova pojetí velké lásky.

Pygmalion - nejpopulárnější Sh. hra. Bohatě odstíněným jazykem pojednává o proměně nevzdělané a zanedbané květinářky Lízy Doolittlové v dámu, ve vnímavou a citlivou bytost, vědomou si své lidské ceny. Hra je známá i v muzikálovém zpracování jako My Fair Lady. Brněnské Městské divadlo uvedlo adaptaci tohoto muzikálu pod názvem My Fair Lady ze Zelňáku /brněnský hantec/.

Svatá Jana - příběh franc.národní hrdinky Jany z Arcu, jejíž tragédie spočívá v tom, že svými názory předstihla dobu a ohrozila daný společenský řád. Hrdinka je představitelkou zdravého rozumu, chce vyvést lidi z bídy a poroby a platí za věrnost víře a svému svědomí životem. Největším problémem v historii je podle Showwa fakt, že lidé nedokáží včas rozpoznat skutečnou lidskou velikost.

 

Eugene O´Neill [júdžin ounýl] /1888-1953/             Nobelova cena 1936

Americký dramatik, otec byl herec irského původu, proslavila ho postava Edmonda Dantese v dramatizaci Dumasova Hraběte Monte Christa, ale pak už žádnou pořádnou roli nedostal, propadl alkoholu. Matka byla po nemoci závislá na morfiu. Eugene onemocněl tuberkulózou, v sanatoriu začal psát první dramata a stal se slavným. 

Smutek sluší Elektře - rozpracovává příběh Aischylovy Oresteie v prostředí Ameriky v době po skončení občanské války Severu proti Jihu. Postihuje nenávistné rodinné vztahy , rozvíjí boj člověka s nelítostným osudem.

Cesta dlouhého dne do noci - autobiografická hra rozvíjí několik témat : rozporuplný až nenávistný vztah syna k lakotnému otci, složitý vztah k matce narkomance, téma iluzí a snů, snahu někam náležet.  

 

Bertold Brecht /1898-1956/

Německý dramatik a režisér, r.1933 musel emigrovat, válku prožil v Kalifornii. V roce 1947 založil v Berlíně divadlo.

Je tvůrcem tzv."epického divadla" - divák se stává aktivním spoluúčastníkem, děj je komentován, doprovázen hudbou, songy, filmovými projekcemi, výtvarnými prvky. Nutí diváka dívat se na známé jevy zcela novým pohledem, přemýšlet o nich.

Žebrácká opera - pohled do londýnského podsvětí, hra je provázena songy, z nichž nejznámější je Mackie Messer.

Matka Kuráž a její děti /podtitul Kronika z třicetileté války/. Děj tvoří množství epizod spojených titulní postavou a jejího putování. Markytánka Anna, zvaná matka Kuráž, chce vydělat na válce, ale draze zaplatí, přijde o všechny děti i majetek.

Strach a bída Třetí říše - za velikostí Třetí říše se schovává jen strach a bída většiny obyvatel.

Kavkazský křídový kruh - zpracovává téma známé ze starověku, kdy král Šalamoun rozsoudil dvě matky, které se přely o dítě. Postavil dítě dovnitř kruhu a matky se o něj měly přetahovat. Skutečná matka byla ochotna se raději dítěte vzdát, než aby mu ublížila, a tak odhalil Šalamoun pravdu. Brecht zasadil hru do oblasti Kavkazu.

 

Česká meziválečná próza v 1. polovině 20. století

1. světová válka v próze

- první světová válka je významným mezníkem moderních evropských ději a velmi významně zasáhla do politického a kulturního vývoje. Po skončení války propuká nadšení a radost, což jasně dokládá vzedmutá vlna vitalismu. Ze slovesné tvorby poválečných let vymizela historická i vesnická tematika, ustupovala také psychologická próza.

 

Demokratická próza

 

Vladislav Vančura (1891 – 1942)

- narodil se v Háji u Opavy. Mládí prožil v Davli u Prahy a v Praze, kde vystudoval gymnázium a medicínu. Oženil se s kolegyní lékařkou a zařídil si praxi na Zbraslavi. Později se věnoval pouze literatuře. V květnu 1942 byl za své protifašistické postoje zatčen gestapem a krátce nato popraven. Jeho díla stojí blízko lyrismu moderní poezie, vyznačují se básnickými metaforami, „přeskoky“ času, prostoru i témat, mají pevnou, promyšlenou kompozici.

Dílo:
1. „Pekař Jan Marhoul“ – román o naivně zaslepeném dobrákovi, který si myslí, že svou počestností změní svět. Marhoul má velmi ušlechtilou povahu, ale stále více jej začíná ničit kapitalistická konkurence. Musí prodat svou zadluženou pekárnu a najímá si opuštěný mlýn. Opraví jej, peče chléb a rozváží ho po vesnicích. Celý den od rána až do večera je na nohou. Krutost a vypočítavost ostatních lidí jej dohání k žebrácké smrti.

2. „Pole orná a válečná“ – protiválečný román, navazoval na český básnický poetismus (nesouvislý děj, volné řazení scén z fronty, zázemí), odsuzuje násilí a vraždění.

3. „Rozmarné léto“ – příběh situován do Krokových Varů. V říčních lázních Antonína Důry je prázdno, protože červen byl pouze deštivý. Scházejí se tu pan Antonín, kanovník Roch a major Hugo. V jejich společnosti se objevuje také Antonínova manželka Kateřina. Jednoho dne do města přijel provazolezec Arnoštek se svou krásnou společnicí Annou. Tři dny, které komedianti ve Varech tráví vytrhnou obyvatele z pasivity. Paní Kateřina nemůže spustit oči z Arnoštka a Anna přitahuje pozornost Antonína. O půvabnou Annu se také pokouší abbé Roch, ale vyvázl s natrženým uchem. Majora Huga od Anny vyhání výpraskem sám Arnoštek. Po odjezdu komediantů se vše vrací do starých kolejí. Antonín se musí spokojit se svou uštěpačnou Kateřinou a tlacháním s Rochem a Hugem.

4. „Markéta Lazarová“ – děj románu se odehrává ve středověku na hradu Roháček (v románu Kozlík), Obořiště (v románu Lazar) a k Mladé Boleslavi (v románu Šerpinský hvozd). Vančura ukazuje přednosti společnosti, ve které není člověk omezován. Popisuje život loupežníků, kteří obývali turnovské a boleslavské lesy. Mezi nejobávanější patřil Kozlík. Měl devět dcer a osm synů. Svou silou z nich vynikal nejvíce Mikuláš. Kozlíkové si moc dobře nerozuměli se sousedním loupežnickým rodem Lazarů. Jednou Lazar odmítl pomoci Mikulášovi proti královskému vojsku. Mikuláš se mu pomstil a unesl jeho krásnou dceru Markétu. Ta se měla původně stát služebnicí Boha a odejít do kláštera. Markéta se ale do Mikuláše zamilovala a trpěla tím, že je jeho milenkou, přestože dala otci jiný slib. Další mileneckou dvojici tvoří zajatý německý hrabě Kristián a Kozlíkova dcera Alexandra. Nepokoje vyvrcholily bojem mezi loupežníky a hejtmanským vojskem. Několik lidí padlo, Kozlík a někteří synové byli zajati. Ostatní synové je chtěli vysvobodit, akce se ale nepovedla a všichni lupiči zemřeli na popravišti. O život přišel Kristián. Alexandře i Markétě, která navíc čekala Mikulášova syna, bylo odpuštěno. Román prostupují prvky lyrismu. Jazyk působí vznešeně a knižně. Román o nezničitelnosti lidského života, jeho krásách a síle.

5. „Útěk do Budína“ – román z česko-slovenského prostředí.

6. „Obrazy z dějin národa českého“ – „Kosmas“ – děj povídky se odehrává v Praze od roku 1114 a končí v roce 1120. Tato povídka popisuje část Kosmova života – kanovník svatovítské kapituly. Po světě putovali 4 žebráci – pohan „zvířecího vzhledu“, uprchlý otrok, jeden bezruký a druhý trochu dýchavičný zbrojenec. Neustále trpěli hladem, až potkali Kosmase. Nabídl jim pohostinství za vyprávění jejich příběhů. Roku 1116 však přišlo suché léto, paní Božetěcha Kosmova žena onemocněla a Kosmas musel starce vyhnat. Neměl už čas na jejich vypravování. Snažil se být co nejvíce se svou ženou. Božetěcha nakonec zemřela. Její smrt nesl těžko. Z jeho smutku mu pomohli přátelé Bruno a Šebíř.

7. „Řeky“ – vrah a blázen, který je pochován se všemi poctami jako neznámý vojín – hrdina.

8. „Luk královny Dorotky“ – povídka

9. „Konec starých časů“ – román, zbohatlík koupil zámeček a chce žít stylem šlechticů, ale neumí to. Objevuje se záhadný muž, který tvrdí, že je ruský kníže. Vetře se do společnosti, všechny okouzlí a nakonec se zase vytratí.

10. „Kubula a Kuba Kubikula“ – pohádka pro děti

11. „Jezero Ukereve“ – děj se odehrává v Africe, kritika kolonialismu. Hlavní hrdina je lékař hledající lék proti malárii. Nakazí se, ale před smrtí se dozvídá že němečtí lékaři lék objevili.

12. „Josefína“ – veselohra o nadané zpěvačce, která se neumí chovat.

13. Natočil dva filmy: „Před maturitou“, „Marijka nevěrnice“.

 
Karel Poláček (1892 – 1944)

- pocházel z Rychnova nad Kněžnou z rodiny židovského kupce. Vystudoval gymnázium, první světovou válku prožil na ruské a srbské frontě. Pracoval v redakci Lidových novin, kde proslul jako autor celé řady vynikajících soudniček, sloupků, fejetonů a povídek. Redakci musel z rasových důvodů roku 1939 opustit. Zahynul v koncentračním táboře v Osvětimi.

Dílo:
1. „Muži v ofsajdu“ – román se stal velmi populární. 2 Hlavní postavy, 2 fanoušci. Fanda Slavie pan Načeradec a otec a syn Habáskovi ti fandí Viktorce. Habáskovi jsou chudí, syn nemá matku. Dostanou se do sporu s panem Načeradcem a jsou odvedeni na policii, musí zaplatit pokutu. Pan Načeradec pokutu zaplatí a zaměstná syna pana Habáska. Mladý Habásko si najde dívku a vezmou se.

2. „Dům v předměstí“ – satira na maloměšťáctví, hlavní postavou je majitel domu. Je to člověk neurvalý, deptá své nájemníky a chce od nich co nejvíce peněz. Nastěhuje se mladý pár, který deptá, ale oni zdědí dům a místo nich se nastěhuje mladý právník, který mu vše vrací

3. „Hlavní přelíčení“ – román charakteristický sarkasmem a ostrou kritičností.

4. „Okresní město“, „Hrdinové táhnou do boje“, „Podzemní město“, „Vyprodáno“ – románová pentalogie, pátý díl je nezvěstný, hrdiny těchto románů sleduje autor v zatuchlé atmosféře venkovského městečka těsně před vypuknutím první světové války, provází je na haličskou frontu a nakonec předvádí válečné zázemí, hladovějící obyvatelstvo a válečné zběhy.

5. „Se žlutou hvězdou“ – deník z koncentračního tábora

6. „Hostinec U kamenného stolu“ – humoristická próza o venkovských lázních a letních hostech.

7. „Bylo nás pět“ – humoristická próza vzpomínající na radostné dětství strávené v klukovské partě v Rychnově nad Kněžnou. Vypravěčem je chlapec Petr Bajza, v němž se zároveň slučuje osoba autora, který popisuje nezbedné, ale šťastné a veselé dovádění jeho dětských kamarádů. Do party dále patřili: Petrův nejlepší kamarád Bejval Antonín, věřící Jirsák Čeněk, nebojácný Éda Kemlink a Zilvar z chudobince. Společně se chlapci chodili koupat k nedalekému rybníku Klobouku, bojují s Dražáky, Ješináky a Habrováky, škádlí rychnovské obyvatele svými lumpárnami a čelí pohlavkům a trestům svých rodičů. V příbězích vystupují i další postavy: služka Kristýna (Rampepurda), Bajzovi, mravokárce Fajst, řezník Štverák atd. Próza je oslavou bezstarostného mládí, jeho nebojácné podnikavosti, živého elánu a radostné plnosti dnů. Tato kniha byla filmově zpracována.

 

Eduard Bass (1888 – 1946)

- vlastním jménem Eduard Schmidt. Narodil se v Praze jako syn majitele kartáčnického závodu. Absolvoval obchodní akademii a krátce pracoval v otcově firmě. Nakonec utekl ke kabaretu (zpěvák, konferenciér a textař v lit. kabaretu Červená sedma). Po válce pracoval v Lidových novinách, je autorem tzv. rozhlásků – veršovaných komentářů k týdenním událostem, napsal jich víc než 700, kázáníčka zase představují jeho nejlepší sloupky.

Dílo:
1. „Klapzubova jedenáctka“ – knížka pro děti, napsaná ve stylu moderní pohádky, byla velice oblíbená, později zfilmovaná.

2. „Cirkus Humberto“ – román, psán za okupace, ovdovělý zedník Karas odchází se svým synem Vaškem hledat práci a náhodně získá práci v cirkuse. Vašek vyroste a cirkus je jeho vášní. Chce odejít s Růženkou, ale ředitel cirkusu mu chce předat vedení za podmínky, že si vezme jeho dceru. Vašek se rozchází s Růženkou a bere si Helenu, mají spolu syna, který odmítá vést cirkus. Nakonec tradici převezme vnučka Liduška, takže tradice nezahyne.

3. „Lidé z maringotek“ – novely, poutavé příběhy z cirkusového prostředí.

 

Společenská próza

 Ivan Olbracht (1882 – 1952)

- vlastním jménem Kamil Zeman. Syn advokáta a spisovatele píšícího pod pseudonymem Antal Stašek. Po nedokončených studiích práv a historie se věnoval žurnalistice v redakci vídeňských Dělnických listů, později přešel do Práva lidu. Stal se také jedním z prvních redaktorů Rudého práva. Roku 1929 se rozešel s KSČ. Na sklonku okupace se účastnil ilegálního odboje. Po roce 1945 zahrnut veřejnými funkcemi. Silně na něho zapůsobil pobyt na Podkarpatské Rusi, kde našel mnoho motivů pro svou práci.

Dílo:
1. „O zlých samotářích“ – tři povídky, „zlí samotáři“ jsou vyděděnci společnosti.

2. „Žalář nejtemnější“ – psychologický román o chorobné žárlivosti a sobectví slepce při sestavování hlavní postavy se inspiroval poznatky soudobé psychoanalýzy a hlubinné psychologie.

3. „Podivné přátelství herce Jesenia“ – román, děj se odehrává před první světovou válkou a během ní v Praze. Jiří Jesenius patří mezi nejuznávanější umělce. Hraje v Národním divadle. Miluje Klárku Brožkovou. Jesenius se snaží odradit Klárku od úmyslu stát se operní zpěvačkou. Klárka však s tímto názorem nesouhlasí, a staví se tak trochu i proti Jiřímu. Do Prahy přichází venkovský herec, ambiciózní Jan Veselý. Jesenius mu zajistil místo v divadle Urania a pomohl mu i do Národního divadla. Oba herci se však rozcházejí, neboť Jesenius se dozvídá, že Klárka Veselého milovala. Veselý navíc v Itálii zabil Gabrielu svou bývalou lásku. Jesenius je otřesen tím, co se dozvěděl. Klárka i Veselý odjíždějí z Prahy pryč. Klárka Jeseniovi posílá dopis, v němž se mu ke všemu přiznává. Sděluje také, že má s Veselým dítě. Jesenius je hluboce otřesen, přestává se věnovat umění a pomýšlí na sebevraždu. Tyto myšlenky jej opustí přesně 20. července 1915 v okamžiku, kdy mu ze stěny spadnou hodiny. Jesenius opět získává sílá k životu, hraje, slaví mnohé úspěchy a do Prahy se vrací i Klárka s dítětem. 20. července byl Jan Veselý zabit na frontě. Stalo se to ve stejnou chvíli, kdy Jesenius upustil od sebevraždy. Román má šťastný konec. Jesenius zůstává s Klárou a s dítětem a tím i současně s Janem.

4. Anna proletářka – obraz politické situace 20 let, příběh služky z venkova, která slouží bohaté rodině v Praze. Pod vlivem svého muže dělníka si uvědomí, že je třeba bojovat proti bohatým.

5. „Zamřížované zrcadlo“ – próza s prvky reportáže, využil vlastní zkušenost z vězení.

6. „Golet v údolí“ – Golet = židovská osada, svět ortodoxních židů, povídka O smutných očích Hany Karadžičové. Tři prózy z podkarpatského Ruska.

7. „Nikola Šuhaj loupežník“ – baladický román, děj situován do vesnice Koločava na Zakarpatské Ukrajině do doby 1. světové války a po ní. Nikola je vojenský zběh, který se svým přítelem dezertoval z vojenského pluku v Ďarmotech. Nejdříve se spolu ukrývají u staré čarodějnice, která má dvě ošklivé dcery. Nikola miluje svoji věrnou a laskavou Eržiku, ale má si vzít Vasju, Němec Jevku. Baba oba zaklela, ale přesto utekli. Nikola se vrátil do rodné Koločavy, ale protože jej pronásledovali četníci, musel se ukrývat po lesích. Živil se zbojnictvím. Nikolova skupina, do které patřil i jeho bratr Jura, brala bohatým a chudým dávala. Proto je měli lidé rádi a pomáhali jim. Četníci vypsali za Nikolovo dopadení peněžitou odměnu. Zradili jej tři kamarádi z Koločavy a zabili i jeho bratra Juru.

8. „Biblické příběhy“ – pro děti a mládež převyprávěný Starý zákon.

9. „Ze starých letopisů“, „O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách“ – převyprávění staroindické bajky.

10. „Země beze jména“ – reportáž, rozšířena pod názvem „Hory a staletí“

 

Marie Majerová (1882 – 1967)

- novinářka, spisovatelka společenské prózy, pocházela z Úvalů u Prahy. Jako novinářka se vypracovala v Paříži a ve Vídni. Pak se trvale věnovala literární činnosti.

Dílo:
1. „Nejkrásnější svět“ – zachytila český venkov před první světovou válkou, kde se zatím nepodepsal vliv města. Majerová zcela chápe útisk a špatné podmínky, které zde vládnou. Hlavní hrdinka je Lenka Bilanská. Příběh začíná jejím narozením na venkově. Kromě sourozenců Antonína, Josefa, Marie a Anny měla velmi přísného, zlého a hrubého otce. Naštěstí ji však chránila matka, která měla Lenku ze svých dětí nejraději. Lenka mohla chodit i přes odpor otce do školy. Přátelila se se svým spolužákem Otíkem. Sestra Anna se dobře provdala za řezníka a Marii si zanedlouho odvedl pražský Procházka. Lenka odmítala Otíkovu lásku. Milovala lékaře Romana. Lenka onemocněla. Román končí v nemocnici, kde se Lenka pomalu uzdravuje.

2. „Přehrada“ – utopický román, vidina změny společnosti.

3. „Siréna“ – děj situován do Kladna a jeho hnutí. Současně s příběhy rodiny Hudců. Autorka ukazuje vývoj dělnického hnutí. Jedná se o skutečnou událost druhé poloviny 19. století. historický podklad k románu Majerová získala studiem kladenského archivu. Děj vytvářejí osudy rodiny Hudců, jejíž první generaci zastupuje Hudec vynálezce. Když slyšel o těžbě uhlí v Kladně, odešel tam i se svým tříletým synem Pepíkem. Hudec se snaží v nově vzniklém podniku vynalézt a zdokonalovat. Stává se obětí kapitalismu a až do své smrti pouze živoří. Pepík v románu ukazuje další stupeň vývoje pracujících k proletářskému uvědomění. Podobně jako kamarádi si užíval v hospodách a vedl rušný život. Zahynul při důlním neštěstí. Pepík měl manželku, říkali jí „Hudcovka“, která se těžce probojovávala životem po boku svého muže. Když byla zastřelena dcera Emča a později přišla i o druhou dceru Růženu, poznala, že musí bojovat proti nespravedlivému řádu a pro záchranu vlastní existence. Hudcovka radí stávkujícím a mění se v pokrokovou ženu. Nadějně v románu působí Hudcovčin syn Josef, přezdívaný Hudec policajt. Nejdříve pracoval v hutích, pak odjel do Ameriky, kde se zúčastnil stávky. Životní zkušenosti přispěly k tomu, že i s matkou věnoval mnoho energie dělnickému hnutí a uvědomoval i ostatní hutníky. Plody jejich práce se dostavují až při druhé stávce, kdy dosahují úspěchu. Rodinu Hudců uzavírá „cukrový Jožka“, Hudcovčin vnuk.

4. „Havířská balada“ – volně navazuje na „Sirénu“

5. „Robinsonka“ – novela o dívce, které zemřela matka a ona zůstala jen s otcem a malým bratrem Péťou, který je v kojeneckém ústavu. Musela se sama starat o domácnost a poznává že to není tak lehké a proto se přirovnává k Robinsonovi, který ztroskotal na ostrově. Robinsonce často pomáhala přítelkyně Tonička, kterou si tatínek nakonec vzal a Péťa se mohl vrátit domů.

6. „Bruno“ – tvorba pro děti

7. „Panenství“, „Náměstí republiky“, „Přehrada“

 

Marie Pujmanová (1893 – 1958)

- dívčím jménem Hennerová, pocházela z Prahy. Po prvním sňatku se jmenovala Zátková. Pujmanová psala sociálně laděné prózy, ale působila také jako publicistka. Přispívala svými články do Tribuny a Noviny.

Dílo:
1. „Pacientka doktora Hegla“ – povídka. Proti maloměstské morálce, za práva svobodné matky.

2. „Lidé na křižovatce“, „Hra s ohněm“, „Život proti smrti“ – románová trilogie. První díl „Lidé na křižovatce“. Autorka srovnává svět levicové inteligence s proletariátem. Ve středu dění stojí osudy rodin Gamzových a Urbanových. Gamzovi a Urbanovi spolu žili v jednom domě. Levicový advokát, bojovník za práva dělnické třídy Gamza měl v domě svou kancelář. Starý otec Urban v domě pracoval jako správce. Gamza měl ženu Nellu, dceru Helenu a syna Stanislava. Anna Urbanová žila v domě u svého otce s dcerou Růženou a jejím bratrem Ondřejem. Chlapci se již od mládí přátelili, ale Helena s Růženou se rády neměly. Zůstalo to tak po celý život. Helena se Stanislavem absolvovali gymnázium, Helena pak začala studovat medicínu. Růžena se vyučila kadeřnicí, později pracovala v pánské manikúře. Ondřej odešel do Úlů, kde byla největší textilní továrna v celé republice. Ondřej v ní pracoval. Helena s Růženou se staly sokyněmi i v lásce. Obě milovaly mladého Karla Vytloukala. Helena svou lásku odstonala a Růžena se pak zaměřila na staršího advokáta Häuslera. Vzala si ho za muže. Helena pro své přesvědčení odjíždí do Ruska, kam pak jede i Ondřej, protože u Kazmara dostal výpověď a nikde nemohl najít práci. Jako turistka tam odchází za dcerou i Nella Gamzová. Konec prvního dílu je otevřený. Druhý díl „Hra s ohněm“. Gamzovi prodali dům a odstěhovali se do Prahy. Helenka pracovala v nemocnici jako zdravotní sestra, Standa se živil novinářstvím. Jednou napsal kritiku o herečce Vlastě Tiché, seznámil se s ní a vznikl mezi nimi citový vztah. Nakonec však vinou Vlasty ztroskotal. Helenka se provdala za Antonína Skřivánka, kterého poznala v nemocnici. Příběh rodiny Gamzů zachycuje události od roku 1933 do okupace Československa v roce 1939. Proto se v románu odrazily i tyto politické události. Advokát Gamza odjel do Berlína, kde byli pro zapálení Sněmu obžalováni čtyři lidé. Po soudu se vrátil zpět domů. Závěr zachycuje příchod německých vojáků do Prahy. Třetí díl „Život proti smrti“ zachycuje život rodiny v době okupace. Gestapo zatýká každého, kdo jim nevyhovoval, a mnoho lidí skončilo v koncentračním táboře. Advokát Gamza byl zatčen pro účast na lipském procesu, kde hájil Dimitrova. Řízení bylo pozastaveno, ale Gamzu odvezli do koncentračního tábora Orenberg. Zde zemřel proto že hájil Dimitrova a komunistickou stranu. Gamzův zeť Antonín měl oficiálně odjet do Ameriky, ale zůstal v Praze a účastnil se pod krycím jménem ilegálních aktivit v komunistické straně. Jeho žena Helenka zemřela ve věznici na Pankráci. Usvědčili ji, že léčila ilegální pracovníky, pomáhala propašovat materiály pro politické vězně atd. Z rodiny Gamzů přežila matka Nella, syn Helenky a Antonína Míťa. Stanislav se prostřednictvím Andy Pechové zapojil do ilegálního odboje. Pujmanová v románu zachytila události naší země až do osvobození roku 1945. Zobrazila vypálení Lidic, Heydrichovu smrt, vítězství u Stalingradu ad.

3. „Předtucha“ – román, střetnutí zájmů dětí a rodičů, odraz atmosféry nacistické okupace.

4. „Sestra Alena“ – novela z lékařského prostředí.

 

Psychologická próza

 Egon Hostovský (1908 – 1973)

- narodil se v Hronově, studoval v Praze filozofickou fakultu UK, později ve Vídni. V letech 1948 – 1949 pracoval na velvyslanectví v Norsku a od roku 1949 zůstal na trvalo v zahraničí. Jeho knihy podobně jako knihy Jana Čepa se u nás objevují až na konci 60. let.

Dílo:
1. „Případ profesora Körnera“ – román, obraz lidského osudu zmítajícího se v krizi, kterou zřejmě není možno přežít, nevěra manželky, hrozba zhoubné nemoci, která ve skutečnosti neexistuje, jsou fakta, která jedince nakonec zničí.

2. „Cizinec hledá byt“ – vrcholné dílo. Děj se odehrává od roku 1945 v New Yorku do února 1946. Český lékař Václav Marek odjíždí do USA, je to internista. Získal zde stipendium, aby mohl dokončit výzkumnou práci o léčbě vysokého krevního tlaku. Jediné, co musí zařídit, je najít si klidný byt pro psaní. Má klidnou a vstřícnou povahu, dostává se do konfliktů se svými domácími, nebo s nájemníky. Vystřídá několik bytů, ale nikde nemá klid. Pochopení a klid nalézá až u českého dělníka Václava Noska. Sem už však přichází jako těžce nemocný a zanedlouho umírá.

3. „Nezvěstný“ – román o událostech roku 1948 v Praze

4. „Všeobecné spiknutí“ – nejrozsáhlejší román, který vyšel v anglickém překladu v roce 1961.

 

Jaroslav Havlíček (1896 – 1943)

- jeho hrdinové jsou postiženi patologickými jevy společnosti. Se zájmem líčí degeneraci a marnost měšťáckého života.
Dílo:
1. „Petrolejové lampy“ – děj se odehrává v první polovině 20. století v Havlíčkově Jilemnici na severu Čech. Hlavní hrdinkou je Štěpa Kiliánová. Je z bohaté rodiny, nemá v životě štěstí. Trpí hlavní kvůli svému vzhledu. Je drsné a silné postavy a nemá vůbec žádné jemné dívčí rysy. Ale na druhou stranu je velmi dobrá společnice a dobře se baví. Jedinou útěchu nachází na rodném statku své matky Vejrychovsku. O statek se stará její bratranec Jan Malina, který má mladšího bratra Pavla. Pavel je lajdák, nedokončil studia a má dluhy a tak se z vypočítavosti se Štěpou ožení, ale ignoruje jí a nevšímá si jí. Ona však bojuje s nepřízní osudu dál až do jeho smrti. Štěstí nachází s Janem Malinou, který si uvědomuje její přednosti. Původní název díla je: „Vyprahlé touhy“.

2. „Neviditelný“ – román, psychologická studie, popisující osudy rodu Hajnů, jemuž vládne šílený strýc postižený představou, že je neviditelný, rodovému „prokletí“ nakonec neunikne ani z vypočítavosti a touhy po majetku přiženěný muž, který ztrácí svou ženu a zjišťuje, že také jeho syn je duševně postižený.

3. „Ta třetí“, „Helimadoe“, „Synáček“ – romány

 

Jarmila Glazarová (1901 – 1977)

- spisovatelka, publicistka, vlastním jménem Podivínská.

Dílo:
1. „Roky v kruhu“ – autobiografická próza, vzpomínka na vlastní harmonické manželství.

2. „Vlčí jáma“ – psychologický román, obraz manželství tyranské, stárnoucí, lakomé a egoistické Kláry a mladšího muže Roberta, rozbitý příchodem citlivé dívky Jany.

3. „Advent“ – románová sociální balada, děj se odehrává u Rožnova pod Radhoštěm na usedlosti sedláka Podešvy. Hlavní hrdinka krásná, chudá Františka, přišla při neštěstí v lese o svého budoucího manžela, spadl na něho při kácení strom. Františka je zdrcená, čeká s ním dítě. Od lidí se jí dostává pouze posměchu kvůli nemanželskému synovi Metodkovi. Františčina krásná tvář zaujme sedláka Juru Podešvu. Františka se za něho provdá. Ze statku chce vytvořit harmonický domov, to co nikdy neměla, ale od manžela a ani od jeho milenky služky Roziny se jí nedostává pochopení. Metod na statku zdivočí, chodí za školu a krade. Františka v zoufalství zapálí seník i s manželem a jeho milenkou Rozinou.

Budovatelský román – výrobní román, navazuje na předválečný městský a venkovský román, popisuje prostředí, schematičtí hrdinové pozitivní – dělníci, funkcionáři, negativní intelektuálové, špióni. Třídní srážky, sabotáže, obraz znárodňování, budování, združstevňování vesnice, osídlování pohraničí. (Např. Řezáč – „Nástup“, „Bitva“, Říha – „Země dokořán“, Svatopluk – „Bez šéfa“).

 

Václav Řezáč (1901 – 1956)

- prozaik, ředitel nakladatelství Československý spisovatel. Od linie psychologického románu přešel k budovatelské literatuře.

Dílo:
1. „Větrná setba“, „Slepá ulička“ – prózy o mladé generaci vyrůstající za 1. světové války.

2. „Černé světlo“, „Svědek“, „Rozhraní“ – psychologické romány ze 40. Let, zabývající se především člověkem slabochem, který si je vědom všech svých nedostatků, řeší osobní problémy ještě dalším rozšiřováním zla.

3. „Nástup“, „Bitva“ – ideologicky zabarvené romány, oba se ve filmové podobě staly povinným představením pro školy.

 

Katolicky orientovaná literatura

 aroslav Durych (1886 – 1962)

- prozaik, básník, pocházel z Hradce Králové, po absolvování medicíny se stal vojenským lékařem, za 1. Světové války byl na frontě v Haliči a severní Itálii.

Dílo:
1. „Cikánčina smrt“, „Panenky“, „Žebrácké písně“, „Eva“ – básnické sbírky, oslavující chudobu a ženskost, která popírá smyslnosti a přináší oběti.

2. „Jarmark života“, „Tři dukáty“, „Tři troníčky“ – povídkové soubory, motivy pokory a chudoby.

3. „Sedmikráska“ – novela, milostný příběh, v němž chudoba a prostora vystupují jako předpoklad čistého citu, krásy a něhy.

4. „Bloudění“ – tzv. větší valdštejnská trilogie – historický román o osudovém setkání katolické Adélky a protestantského Jiříka na pozadí událostí třicetileté války, která jejich vztahu nepřeje (bloudění – cesta ke katolictví)

5. „Rekviem“ – tzv. menší valdštejnská trilogie, soubor tří povídek.

 

Jakub Deml (1878 – 1961)

- básník, prozaik, dramatik a překladatel. Jako katolický kněz působil jen krátce, poté byl pro neustálé spory s církevní vrchností z církve vyloučen.

Dílo:
1. „Hrad smrti“, „Tanec smrti“ – prózy naplněné úzkostí a strachem ze smrti.

2. „Moji přátelé“ – sbírka básní v próze, krátká oslovení květin, stromů, touha po lásce, radosti a míru, objevuje pravdu, moudrost, krásu a lásku v rostlinách, charakteristický je lyrismus a imaginace, lyrický hrdina (podobný hrdinům legend) hlásá život v pokoře, obdivuje květiny, trávu, stromy.

3. „Rosnička“, „Domů“, „Pro budoucí poutníky a poutnice“ – knihy Demlových deníkových záznamů, na ně navazuje dvacet šest svazků cyklu Šlépěje.

4. „Miriam“ – báseň v próze, rozvíjí city milujícího muže, syna i bratra.

Jan Čep (1902 – 1974)

- prozaik, spojoval ve svém díle ruralistické tendence prohloubené vřelým náboženským cítěním.

Dílo:
1. „Zeměžluč“ – kniha vznikla spojením dvou novelistických knih „Dvojí domov“ a „Vigilie“, hrdinové překonávají životní tragédie návratem k rodovým tradicím a náboženskou vírou.

2. „Hranice stínu“ – román, hledání ztracené identity.

Ruralismus – z lat. Ruralis – venkovský, je to literární směr, který se rozvíjí ve třicátých letech v české próze. Projevuje se zachycováním venkovské tematiky, sepětí s půdou a rodovými tradicemi, ve kterých vidí jistotu řádu a morálky oproti „zkažené“ městské civilizaci.

 

Josef Knap (1900 – 1973)

- formuloval program ruralistů.

Dílo:
1. „Réva na zdi“ – selský román se silným motivem lásky.

2. „Muži a hory“ – román mísí život slovenských pastevců s prvky mystiky problému viny a trestu.

3. „Vysoké jarní nebe“ – román je psychologickou studií venkovského manželství a mužského a ženského pohledu na život.

4. „Čas kopřiv“ – povídkový soubor je obrazem lidí, jejich morálky, věrnosti jejich přesvědčení a lidské soudružnosti v těžkých dobách 2. světové války, poválečné éry i po roce 1948

 

František Křelina (1903 – 1976)

Dílo:
1. „Půlnoční svítání“, „Předjitřní tma“, „Plaché světlo“ – básnické sbírky, ve kterých vyjadřuje jediné východisko z moderního světa přetvářek a lži v návratu k víře a k půdě.

2. „Hlas kořenů“, „Jalovčí stráně“ – knihy povídek a novel, v nichž sleduje obtížné návraty lidí do rodného prostředí.

3. „Hubená léta“ – román popisuje těžké období hospodářské krize v Podještědí, s nímž hlavní hrdinové bojují s láskou a vírou.

4. „Klíče království“, „Dcera královská, blahoslavená Anežka Česká“, „Amarú, syn hadí“ – díla zaměřená na historii, kde zdůrazňuje roli víry v životě člověka.

 

 

Vypravování – prostředky vypravování

- slohový útvar

- uvádí příběh, událost nebo řadu událostí

- logická, časová posloupnost

- obsah:

a) rozmanitý

b) příběhy vymyšlené i skutečné

c) příběhy běžné, klidné, vzrušující, napínavé, tragické, …

 

- postupy:

a) vyprávěcí

b) zpestření - popisný, charakterizační, úvahový i prostě informační

 

- vyprávěcí postup - postupná dějová linie - časová posloupnost

- retrospektiva - vzpomínky na minulost

- dodatečné podání info - vyjádření pozdějšího zjištění informace

- paralelní děje jednotlivě za sebou®složitost dění, vyvolává napětí

- přerušení základní dějové linie vedlejším příběhem

- dodatečné podání informace

 

- kompozice - vedle vyprávěcího postupu i popisný, charakterizační, úvahový, informační

 I. Úvod - vystižení prostředí, seznámení s postavami, naznačení zákl.situace

 II. Vlastní vypravování - zápletka, stupňování a růst napětí, kolize, konflikt, vyvrcholení a jeho rozuzlení (řešení)

 III. Závěr - zobecnění nebo poučení- krátký úvod

- jazykové prostředky

-  dějová slovesa, podstatná jména, slova citově zabarvená

- kratší, jednodušší věty

- přímá řeč, zvolací věty

- přirovnání

- různé vrstvy jazyka