Jdi na obsah Jdi na menu
 


Maturitní otázka 3.

19. 2. 2010

První kritici církve, literatura doby husitské, zvukové prostředky jazyka

Ukázka Jan Hus - „Knížky o svatokupectví“

Chelčický

 

- konec 14. století - polovina 15. století

- prohloubení rozporů ve společnosti, odpor proti náboženskému a mravnímu úpadku

 církve (odpustky) => úsilí myslitelů a kazatelů o nápravu (reformu)

- rostoucí zájem o Bibli

- literatura = agitace a polemika

 

Mizí: duchovní a rytířská epika

 středověké drama

 světská lyrika, drama

 

V popředí: duchovní píseň (možnost účasti lidu, funkce nejen modlitby, reaguje na otázky praktického života)

 traktát (učené pojednání, středověká náboženská úvaha)

 kázání (působivost živého slova, funkce informační a agitační)

 listy

 

Změna: česká literatura = literatura psaná česky, určena Čechům, prostá forma, srozumitelnost

 

Vrcholí proces: počešťování literatury

 demokratizace (literatura pro lid)

 laicizace (zesvětšťění, sepětí s dobovými problémy)

 

1) předchůdci husovi

- většinou kazatelé, usilují o nápravu společnosti na podkladě náboženském

3 hlavní kazatelé: Matěj z Janova - učenec, latinské spisy

 Konrád z Waldhauser

 Jan Milíč z Kroměříže

 

Tomáš Štítný ze Štítného

- laik, zchudlý šlechtic, z jižních Čech, o náboženských otázkách píše česky, studoval na univerzitě - nedokončil ji

- usiloval o zharmonizování společnosti, o nápravu chyb

- význam - 1. klasik české naučné prózy

 - zpřístupnil soudobou vzdělanost širšímu čtenářstvu

 - věcné, srozumitelné vyjadřování, dokonalý jazyk - pozvedl jazyk na vyšší

 úroveň

 - podmět k husitskému hnutí

Sborníky traktátů:

„Knížky šestery o obecných věcech křesťanských“ 

 - věrouka o dokonalém životě

“Řeči besední“

 - rozhovor mezi otcem a dětmi, o základech věrouky

„Řeči sváteční a nedělní“

 - výklad části evangelia

 

2) literatura období příprav husitského hnutí

Mistr Jan Hus (asi 1370 - 6. 7. 1415 Kostnice)

- narodil se v Husinci u Prachatic, z chudé rodiny, studoval na pražské univerzitě,

 univerzitní mistr, vysvěcen na kněze, pak rektor univerzity, kazatel v Betlémské kapli

- roku 1409 se zasloužil o vydání Kutnohorského dekretu (ovlivnil Václava IV.) => omezuje vliv cizinců na pražské univerzitě

 

- spory s církví: vystoupil proti odpustkům a kritizoval církev (bohatství, rozmařilost, mravní zkaženost), pronásledován, dán do klatby, vypovězen z Prahy (1412 měl roztržku s arcibiskupem), kázal pak na Kozím Hrádku a na Krakovci

- na církevním koncilu (sněmu) v Kostnici - vězněn, jako kacíř 6. 7. 1415 upálen

- urychlil vyvrcholení odporu proti církvi

- odhaloval příčiny společenských nedostatků

Latinsky:

- pro učence

„O církvi“

 - kritika církve a její organizace

 - hlavní myšlenka - popírá papežovo postavení, hlavou církve je Kristus a příslušníkem je ten, kdo nemá hřích

Česky:

- pro lid

„Výklad Viery, Desatera a Páteře“

 - výklad 3 modliteb, úvahy o mravním životě a kritika společnosti

„Knížky o svatokupectví“

 - nejvýznamnější dílo

 - ostrá kritika církve, jejího bohatství, prodávání odpustků

„Postila“

 - výklad části evangelia

„Dcerka“

 - o správném životě žen a dívek

„Listy z Kostnice“

 - promluvy k čtenáři, všem věrným Čechům

Jazykovědná činnost:

„O pravopise českém“

 - přiblížil spisovný jazyk hovorovému, nahrazoval německá slova českými, odstraňoval

 archaismy

 - zjednodušil pravopis - místo spřežkového zavedl pravopis diakritický (se znaménky), dlouhé samohlásky označoval čárkou, měkké souhlásky tečkou (tzv. nabodeníčka)

 - pražské nářečí povýšil na spisovnou češtinu

 

3) literatura v době husitských bojů

- husitské chorály - rozvoj lidového zpěvu (jednoduchý sborový zpěv)

„Jistebnický kancionál“

 písně „Ktož jsú boží bojovníci“

 - nejen náboženská, ale vojenská, bojovná píseň, cíl: povznést sebevědomí,

 dodat odvahu, statečnost, sjednotit k boji

 „Povstaň, povstaň veliké město pražské“

 - píseň Prahy proti Zikmundovi

 „Budyšínský rukopis“ - 3 veršované statě proti Zikmundovi:

 Žaloba Koruny České, Porok (výtka) Koruny České, Hádání

 Prahy (husitství) s Kutnou Horou (církev)

- polemika - spor, vzájemné vyvracení názorů protivníků

 

4) literatura doby polipanské (po porážce husitů u Lipan 1434)

Petr Chelčický (1390 - 1460)

- jihočeský zeman, samouk, kritik společnosti

- obhajoval pasivitu („neodporovat zlu násilím“), pokoru, chudobu, odmítal potřebu vyššího vzdělání i instituci státu, vychází z přikázání nezabiješ

traktát „O trojím lidu“

 - hlásí rovnost všech lidí, odsuzuje středověké dělení společnosti na tři stavy

 (kněžský, vojenský a robotný)

traktát „Sieť viery pravé“

 - kritika církve, hromadění majetku, touha po spravedlivé společnosti, představa ideální církve, vše řešit mírovou cestou

„Postila“

 - kázání s úvahami

- na základě myšlenek Chelčického vznikla v r. 1457 Jednota bratrská (Řehoř Krajčí,Kunvald v Orlických horách), členové uznávali jen Bibli, všichni tělesně pracovali a byli si rovni, někdy se i dohadovali

- Jednota kritizována katolíky a husity

 

Literatura zábavná:

„Deník Václava Šaška z Biřkova“

 - o cestě Lva Z Rožmitálu s družinou po západní a jižní Evropě (nedochovalo se),

 přepracováno A. Jiráskem - „Z čech až na konec světa“

Marco Polo

 

 

Zvukové prostředky jazyka

Fonetika = věda zabývající se zvukovou stránkou jazyka
Fonologie = věda zabývající se fomény = zvukové jednotky schopně rozlišit význam slov
Ortofonie = věda, která poučuje, jak se tvoří hlásky
Ortoepie = stanoví pravidla spisovné výslovnosti

Základní složky mluvení:
a) dýchání
b) tvorba hlasu
c) článkování

Soustava českých hlásek:
Hlásky:
a) samohlásky = tóny
b) souhlásky = šumy
- znělé – hlasivky kmitají
- neznělé – bez účasti hlasivek
Souhlásky:
a) párové – odlišují se pouze znělostí (b-p, v-f, d-t …)
b) nepárové – (m, n, j, l, r, ř …)

Zásady spisovné výslovnosti:
„Pravidla spisovné češtiny“ – 2 svazky ; první svazek – výslovnost slov domácích, druhý svazek – výslovnost slov přejatých
„Pravidla českého pravopisu“ – výslovnost slov přejatých v hranatých závorkách

Spodoba znělosti:
- zkouška -> neznělé K, znělé Z -> neznělé S -> celek je neznělé SK
- SH -> vyslovuje se celé nezněle
- dvě stejné souhlásky -> výslovnost splývá ( měkký…) , kde by mohlo dojít k nedorozumění, vyslovujeme zdvojeně (nejjasnější X nejasnější …)
- slova jako dcera, srdce -> zjednodušená výslovnost

Slovní přízvuk:
Přízvuk – stálý, na první slabice
a) hlavní
b) vedlejší – vyskytuje se ve slovech složených (červenomodrý)
Příklonky - nemají vlastní přízvuk, připojují se ke slovům předcházejícím
Předklonky – spojují se se slovem následujícím

Zvuková podoba věty:
Je rozhodující: členění na větné úseky, větný přízvuk, větná melodie
Členění věty na větné úseky:
Větu členíme na větné úseky -> pauzy. Pauzy se nesmí klást nahodile. V psaných projevech jsou zvukové prostředky nahrazeny rozdělovacími znaménky (tečka, čárka…)
Větný přízvuk:
Zesílený na některém slově ve větě. Podle toho,na kterém slově je větný přízvuk umístěn, můžeme usuzovat na další významové souvislosti
Větná melodie:
Změny ve výšce hlasu, intonace
Oznamovací věty – intonace klesá
Tázací věty
– otázka zjišťovací – intonace klesavě stoupavá
- otázka doplňovací – intonace stoupavě klesavá nebo klesavá
Rozkazovací věty – na počátku intonace zvýšena, postupně klesá
Zvolací věty – buď klesavá nebo stoupavě klesavá intonace
Výslovnostní styly:
Zvlášť pečlivá výslovnost – umělecký přednes
Základní výslovnost – veřejné, mluvené projevy
Hovorová výslovnost – velmi běžná
Nespisovná výslovnost – nadměrné zjednodušení, zkracování

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář