Jdi na obsah Jdi na menu
 


Maturitní otázka 5.

17. 2. 2010

Baroko a doba pobělohorská, větné vztahy, shoda řízenost

Baroko - z francouzského baroque = nepravidelný

 - umělecký sloh 17. a 18. století, vznikl po období dlouhotrvajících válek a společenských zvratů, kdy lidé hledají řešení tragických situací života ve víře, v nadpozemských hodnotách a náboženských ideách (hlavně katolických)

(2. polovina 15. století - doba pobělohorská)

- literární díla - snaha o zobrazení skutečného života

- do popředí se dostává vzdělávací literatura

- tvorba se obrací k cizím literaturám, snaha o vyrovnání se s cizí literaturou

- upadá poezie, zábavná literatura, do popředí naučná próza

 

Latinští humanisté

- šlo jim o mezinárodní ohlas

 

Jan z Rabštejna

„Dialogus“

 - fiktivní rozhovor 3 šlechticů rozdílných politických názorů

 

Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic

- vrcholná osobnost píšících humanistů

„Satira k sv. Václavu“

 - kritika nedostatků současníků

Jan Campanus Vodňanský

- děkan a rektor pražské univerzity, uznávaný básník i dramatik, známý jako předloho k románu Mistr Kampanus Zikmunda Wintra

 

čeští humanisté

Specifické znaky českého humanismu:

- snaha o rozšíření humanistické vzdělanosti

- vyrovnání se s kulturou jiných evropských zemí

- rozvoj naučné prózy

- literatura je pro měšťanstvo, zaměřuje se na životní praxi

- vliv latiny na rozkvět spisovné češtiny, význam knihtisku

 

Viktorín Kornel ze Všehrd

- překladatel a právník

- předmluva k překladu díla Jana Zlatoústého „Knihy o napravení padlého“ - chce, aby

 se český jazyk vypracoval na úroveň latiny

„Knihy devatery“

 - napsal na základě praxe u soudu, v zápasu mezi šlechtou a měšťany se staví na

 stranu měšťanstva

 

Václav Hájek z Libočan

„Kronika česká“

 - od příchodu praotce Čecha až do roku 1526, velmi čtivá, málo hodnověrná

 

Jan Blahoslav

- znalec jazyka, mnohostranný vzdělanec, učitel, biskup Jednoty bratrské

„Gramatika česká“

 - snaží se o vybroušenost českého jazyka

„Filipika proti misomusům“

 - vystupuje proti odpůrcům vzdělání, obhajuje vzdělanost českého lidu

 - filipika = výmluvná řeč s pádnými důkazy, pronášená řečníky proti Filipovi Makedonskému

 - misomusové = nepřátelé Múz, vzdělání a umění

„Muzika“

 - hudební teorie

„Šamotulský kancionál“

 - soubor náboženských písní - význam pro vývoj básnictví

„Bratrský archív“

 - soubor pramenů k založení a dějinám Jednoty bratrské

přeložil „Nový zákon“

 - později součást Bible Kralické, projevil se jako znamenitý znalec jazyka, má bohatý slovní rejstřík

Zábavná tvorba:

„Paleček, Ezop, Enšpígl“

 

Historické pozadí baroka

 

Je odpovědí evropského člověka na zklamání, které mu přinesla renesance a reformace, krize ve které se Evropa ocitla v době náboženských válek, zbídačení mas lidí (30letá válka, utužení poddanství) vedlo k odkloněnu od zdůrazňování všemožností rozumu, opět převládá orientace k víře v Boha. V něm vidí barokní člověk základní životní jistotu.

Literatura baroka

Hlavní znaky :

  1. Sugestivita podaných scén ničení a smrti
  2. Kontrast – Válka X Bůh, Labyrint světa X Ráj srdce
  3. Metafora a přirovnání (Bridel Co Bůh? Co člověk?)
  4. Alegorie – Mámení = lidská tendence brát věci tak jak se jeví, ne jaké jsou doopravdy, Zlaté řetězy – bohatství a jeho zotročující moc
  5. Žánry – sonet, novela, villonská balada, drama, duchovní epos, poema -> rozsáhlejší lyricko-epická básnická skladba.

 

Rozhodující vliv na literární tvorbu měl Jezuitský řád. Sílí v ní barokní prvky, pocit marnosti, úvahy o smrti, záliba v kontrastech, rozvoj kazatelstvím duchovního básnictví,dramatu a legendistika – hlavním hrdinou se opět stává světec. Tyto literární druhy bezprostředně působí na lidi.

 

 

Barokní lyrika :

Bedřich BridelCo Bůh? Co člověk? – filosofická lyrika, ostré kontrasty, jazykové experimenty

Adam Michna z OtradovicČeská mariánská muzika – vliv španělského baroka, oslava Panny Marie, lyrické prvky v milostné poezii, čerpá z lidového prostředí, kombinace světských a duchovních prvků

 

 

Nauková literatura :

Bohuslav BalbínRozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého – napsán latinsky, staví se proti vytlačování Češtiny ze společenského života, vyšla až v době národního obrození.

 

Pololidová a lidová tvorba baroka :

 

1)Pololidová –

ovlivněna tvorbou lidovou, nevychází z ní však úplně, často je znám autor konkrétního díla, do pololidové tvorby patří:

a)Kramářská píseň – věnuje se aktuálním společenským událostem, zločin, válka, zázraky, nahrazuje noviny často je doplněna obrázky

b)Písmácké kroniky – zachycení významných událostí své doby - Jiří Volný, František Jan Vavák – vysláni zachytit selskou rebelii – 1775 a zapsal všechny lidové písma

c)Knížky lidové čtení – jednoduché převyprávění klasické literatury – Faust,

d)Interludia – (mezihry) –vkládány do delších převážně náboženských her, mají jednoduchou zápletku, častými postavami jsou nevzdělaný venkovan, neschopný lékař – komické zabarvení

 

2)Lidová –

a)Pohádky

b)Pověsti – Blanická pověst, Jánošík

c)Písně – lyricko-epické, mají pravidelnou sloku, rytmus i rým, časté balady – Osiřelo dítě, lyrické písně jsou duchovní, vojenské, sociální

d)Proroctví – blízké pověstem např. Libušino

e)Lidová dramata - se zpěvy, loutkoherecká představení – Matěj Kopecký

ITALSKÁ LITERATURA

Torquato Tasso – básník pozdní renesance. Strach z kacířství ho dohnal až k šílenství

- Osvobezený Jeruzalém – hrdinský epos věnující se tématu křížové výpravy

- Dobytí Jeruzalému – už nemá původní uměleckou hodnotu

ŠPANĚLSKÁ LITERATURA

Pedro Calderón de la Barca – kaplan, psal komedie a náboženské hry, barokní prvky se projevují ve formální stavbě a stylistických protikladech (hyperboly, antiteze)

- Život je sen – drama nastolující základní otázky smyslu a obsahu života, lidské existence a svobody člověka

- Zalamejský rychtář – je drama cti a žárlivosti

Tirso de Molina – mnich, autor více než 300 her (dochovalo se pouze 50)

- Sevillský svůdce a kemnný host – na základě lidových pověstí vytvořil populární postavu

 

ANGLICKÁ LITERATURA

John Milton – cestovatel, bojoval za svobodu

- Ztracený ráj – duchovní epos, psán jako oslava revoluce

 

NĚMECKÁ LITERATURA

Hans Jacob Christoffel von Grimmelshausen – účastní třicetileté války

- Poběhlice Kuráž – dílo inspirovalo Bertolta Brechta Matka Kuráž a její děti

 

baroko v české literatuře (doba pobělohorská)

- rekatolizace našich zemí (nesmiřitelnost vůči nekatolíkům)

- barokní díla na rozdíl od renesančních jsou smyslná (odklon od přírodu do vlastního nitra, zájem o astrologii a magii)

 

Jan Amos Komenský (1592 - 1670)

- narodil se v Nivnici na Moravě v českobratrské rodině, brzy osiřel

- dětství prožil v Uherském Brodě

- vzdělával se na bratrských školách v Přerově, Strážnici a pak v zahraničí

- po návratu působil jako učitel a bratrský kněz

- v té době mu umírá manželka a 2 děti (morová epidemie)

- roku 1628 po vydání ostrých nařízení proti nekatolíkům opouští vlast a usazuje se v polském Lešně - zde zvolen biskupem Jednoty bratrské, začal svou pedagogickou činnost

- roku 1640 ho anglický parlament pozval do Anglie, pak byl ve Švédsku, Uhrách

- v Lešně mu umírá 2. manželka

- při požáru ztratil majetek a většinu rukopisů, r. 1656 odchází k přátelům do Holandska

- zemřel 15. 11. 1670 v Amsterdamu

- neustále hledal cestu z krize člověka a společnosti, usiloval o dosažení pravých hodnot, a aby jednotlivec mohl plně uplatnit své nadání, tzv. učitel národů

„Listové do nebe“

 - 5 fiktivních dopisů adresovaných Kristovi; psané Kristem - kritizuje současné problémy

„O poezii“

 - zabývá se obrodou českého básnictví

„Moudrého kantora mravní poučování“

 - přebásněné latinské žalmy a veršovaná latinská poučení

„Přemyšlování o dokonalosti křesťanské“

„Truchlivý“

„Labyrint světa a ráj srdce“

 - obraz doby, kdy se svět zdá bezvýchodným labyrintem, svět se křiví do groteskních tvarů a člověk se zachraňuje návratem do vlastního srdce, ostrá kritika tehdejší společnosti

 - poutníka (Komenského) na cestě městem - bludištěm (světem) doprovází Všezvěd Všudybud a Mámení, kteří mu nasazují růžové brýle

 - poutník přesto všude vidí jen podvod a klam

 - východiskem ze zoufalé situace je návrat do vlastního srdce => autor vidí sociální rozdíly, dílo je pesimistické, kvalitní - ve své době nemá obdoby

 - Všezvěd Všudybud a Mámení - humorné postavičky, používá učení, úsloví, přísloví a slovní hříčky

„Kšaft umírající matky Jednoty bratrské“

 - napsal v době uzavření vestfálského míru v r. 1648 (ukončení 30ti leté války), alegorická forma závěti

„Poklad jazyka českého“

 - velký slovník

„Hlubina bezpečnosti“

Pedagogické spisy:

„Velká didaktika“

 - latinsky, zákony pedagogické práce

 - vzdělávací proces dělí: do 6 let - mateřská škola

 do 12 let - povinná školní docházka

 do 18 let - škola latinská, univerzita

„Informatorium školy mateřské“

 - pro matky a chůvy

„Brána jazyků otevřená“

 - učebnice latiny

„Orbis Pictus (Svět v obrazech)“

 - výuka cizích jazyků + obrázky

 - je proti mechanickému učení, výuka má být názorná, vzdělání zdarma a všem bez

 rozdílu sociálních podmínek a pohlaví

„Schola Ludus (Škola na jevišti)“

 - 8 her pro žáky

„Didaktika“

 - umění uměleckého vyučování

 - prosazuje vzdělání bez rozdílu majetku a pohlaví

 

 

Větné vztahy, shoda řízenost

Větné vztahy:
1. predikce (přisuzování) = vztah mezi podmětem a přísudkem. Vztah predikce se vyjadřuje tvarovou shodou. Věty, v nichž tento vztah není nazýváme jednočlenné:
a) slovesné – Prší.
b) neslovesné – Vchod.
2. determinace (určování) = vztah mezi členem závislým a řídícím. Vztah determinace se vyjadřuje shodou nebo vazbou tzn. rozvíjející člen musí být v určitém pádě, vyžadovaném členem řídícím
3. koordinace> (souřadnost) = vztah mezi větnými členy na sobě nezávislých, mají ve větě stejnou platnost. V rámci koordinace rozlišujeme významový vztah: slučovací, stupňovací, odporovací, vylučovací, příčinný a důsledkový.

 


a. shoda (kongruence)
- člen závislý se shoduje s členem řídícím v pádě, rodě, čísle nebo osobě
- uplatňuje se v přísudku, přívlastku a doplňku

b. řízenost (rekce)
- člen řídící určuje pád závislého jména
- uplatňuje se v předmětu, neshodném přívlastku, neshodném doplňku

c. přimykání (adjunkce, slabá závislost) je skladební vztah realizovaný pouze mezi významy slov, tvar závislého slova není slovem řídícím určován.

Uplatňuje se u příslovečného určení a přívlastku neshodného:

Návštěvu dopředu ohlásil štěkot našich psů. - ohlásil dopředu ; příslovečné určení

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář