Maturitní otázky do češtiny i do jiných předmětů

Maturitní otázka 9.

13. 2. 2010

Realismus ve světové literatuře, slovní druhy

- převládl v literatuře 2. poloviny 19. století

Znaky:   - pravdivý obraz skutečnosti
              - typizace - literární hrdina se proměňuje, vyvíjí, někdy je ústřední hrdina nahrazen kolektivem
              - objektivní přístup ke skutečnosti
              - kritika nedostatků ve společnosti (odtud název kritický realismus)
              - román je analýzou skutečnosti - oslabuje se sevřený děj
              - nové výrazové prostředky: hovorová řeč, nářečí, archaismy apod.

- naturalismus
- krajní směr realismu
- aplikuje teorii dědičnosti nebo determinaci prostředím na literaturu Ţ člověk je omezen svou biologickou podstatou

Kritický realismus je umělecký a literární směr 19. století. a 20. století. Staví do středu pozornosti společenského člověka v jeho konkrétní podobě a souvislostech. Do popředí se dostává próza, v 19. století zejména román.

K nejvýznamnějším představitelům v literatuře patří například Stendhal, Honoré de Balzac, Romain Rolland, L. N. Tolstoj, F. M. Dostojevskij. Kritický realismus 20. století je po tematické stránce ovlivňován dějinnými událostmi (obě světové války). Soustřeďuje se na analýzu lidských vztahů a na odhalení jejich podstaty, na palčivé otázky přítomnosti. Kritický realismus v literatuře významně ovlivnil vztah literatury a skutečnosti i specifickou úlohu literatury novým pojetím její společenské angažovanosti.

Realismus v literatuře
- v 19.stol. rozmach vědy a průmyslu
- soc. rozpory
- pozornost je věnována typickému jednotlivci
- charakter hrdiny se proměňuje a vyvíjí
- objektivní přístup
- autor se neúčastní
- osobní názory jsou vyjádřeny volbou osobností
- osudy postav jsou dobově podmíněny
- prolínání s romantismem
- na rozdíl od romantismu se postavy pohybují v prostředí sobě vlastním
- někdy naturalismus

- hudba: Buset, Puccini

- malíři: Purkyně, Chitussi, Pinkas

Francie

Honoré de Balzac (1799-1850)
- byl zakladatelem realismu
- vystudoval práva a snažil se být spisovatelem
- stal se nakladatelem a tiskařem, ale neuspěl a zadlužil se

- cyklus Lidská komedie
- téměř 100 románů - obraz francouzské společnosti od francouzské revoluce
- důkladný popis různých prostředí i postav všech společenských vrstev
- např. Otec Goriot
          - z prostředí měšťáckého penzionu
          - titulní postavou je bohatý kupec, který svým dcerám rozdělil majetek a byl pak jimi opuštěn
          - realistický encyklopedický román

- román Eugenie Grandetová (o lakomci, který zničí štěstí své dcery, aby vyplacením věna nezmenšil svůj majetek)
- román Ztracené iluze (venkovský básník Lucien Rubempré poznává v Paříži rub a líc umělecké slávy (úspěch záleží na zájmu těch, kterým umělec slouží) = dilema žít čestně nebo se zaprodat)
- román Lesk a bída kurtizán (o vztazích nejvyšších vrstev s podsvětím)

Gustav Flaubert
- mistr zobrazování lidských vášní a citových vztahů

- román Paní Bovaryová (hlavní hrdinka Ema, dcera bohatého sedláka, trpí v zajetí nudného měšťanského prostředí - touží po přepychu, romantice a hledá smysl života. Utíká před banalitou k nové lásce, ale deziluze ji zabíjí)
- realistický psychologický román

- román Citová výchova (příběh rozčarování z prázdného života měšťácké společnosti - autobiografické rysy)

Guy de Maupassant
- mistr povídky a novely - převažuje popis a vyprávění

- povídka Kulička (z prusko-francouzské války, o nevěstce, kterou zbabělí spolucestující pohrdají, ač všechny zachránila)
- román Miláček (o pařížském novináři, který k rychlému vzestupu bezohledně využívá žen)

Émile Zola
- představitel naturalismu (teoretik i tvůrce)
- vývoj tvorby od studia člověka a jeho pasivity přes kritiku společnosti až k obrazu lidské aktivity

- román Tereza Raquinová (hrdinka je hříčkou vlastních sklonů a vrozených chyb, výsledek vlivu prostředí a dědičnosti, zbavena vlastní svobodné vůle)

- románový cyklus Rougon-Macquartové
      - román Zabiják (z prostředí pařížských krčem, vliv alkoholu na morální svědomí, kritický tón)
      - román Germinal (z prostředí hornické stávky)
      - romány Nana, Lidská bestie (obraz vysoké společnosti a polosvěta)

Polský realismus:

Henrik Schienkiewicz
- je autorem historických románů z dějin polského národa

- Křižáci - trilogie   - Ohněm a mečem
                                - Potopa
                                - Pan Wolodyjowsky

- Quo vadis? (Kam kráčíš?)
    - román z prostředí starověkého Říma, za vlády císaře Nerona
    - dílo vypráví o počátcích křesťanství v Římě

Boleslav Prus
- vlastním jménem Alexandr Slovacki

- historický román Farao (boj egyptského vládce Ramseze 13. s církví o moc)
- román Loutka (rozkvět a úpadek liberálního varšavského měšťanstva)

Americký realismus (USA)

Mark Twain

- Dobrodružství Toma Soyera
- Dobrodružství Huckelberryho Finna
    - v těchto knihách autor vypráví zážitky z dětství
    - kritizuje maloměstský život a využívá zde hovovorého jazyka
- Princ a chuďas

Severská literatura
- do této skupiny patří Norsko, Švédsko, Dánsko, Finsko

Henrik Ibsen
- norský dramatik

- romanticko-realistická dramatická báseň Peer Gynt
    - název podle populární postavy norských pohádek - je to prolínání pohádkového světa s filozofickými úvahami o životě

- dramata s naturalistickými rysy
- Divoká kachna, Helda Gablerová

- dramata ze současnosti
- Nora, Nepřítel lidu, Opory společnosti (kritika měšťácké morálky)

Hans Christian Andersen
- dánský prozaik a pohádkář

- Pohádka mého života (vzpomínková próza, jeho vlastní osudy)

Anglický realismus

Daniel Defoe
- pocházel z drobné měšťanské rodiny
- byl několikrát vězněn

- Robinson Crusoe
    - dobrodružný román, který vypráví o muži, jenž ztroskotal na liduprázdném ostrově a jehoho dobrodružstvích
    - hrdina strávil na ostrově skoro dvacet let

Jonathan Swift
- byl většinou satirikem

- Gulliverovi cesty
    - román o cestě do země obrů, trpaslíků a jiná dobrodružství

Henry Fielding
- byl prozaik

- Tom Jones

Charles Dickens

- romány Oliver Twist, David Copperfield, Malá Dorritka
    - kritika sociální nespravedlnosti - obraz osudů nešťastných dětí bez domova a rodiny (vlastní životní zkušenost)

- vrcholný román Kronika Pickwickova klubu (široký obraz soudobé Anglie - kritický postoj k jejím institucím - úsměvný humor)
    - realistický román humotistický

Ruský realismus
- odraz carského samoděržaví, sociálních konfliktů a touhy po svobodě

Nikolaj Vasiljevič Gogol
- realismus spjatý s romantismem

- satirická komedie Revizor (kritika úplátkářství, lidské hlouposti, podlézavosti, omezenosti)
- román Mrtvé duše (otřesné svědectví o nevolnickém Rusku, hlavně o statkářích. Hlavní hrdina statkář Čičkov zbohatl kupováním "mrtvých duší" - nevolníků - za něž zdarma získával půdu v méně zalidněné oblasti

Ivan Sergejevič Turgeněv

- povídkové pásmo Lovcovi zápisky (rámcové postavy - obrazy ruské přírody a života na venkově, kritika nevolnictví - řetěz scén ze života statkářů a nevolníků
- román Otcové a děti (střetnutí dvou generací, rozvrstvení ruské statkářské společnosti)

Lev Nikolajevič Tolstoj

- historický román - epopej Vojna a mír (4 dílný - z doby napoleonských válek. Bitva u Slavkova, tažení na Moskvu, Napoleonův ústup)
- psychologický román Anna Karenina (dva milostné rodinné osudy - vášnivá láska A. Kareniny k mladému důstojníku Vronskému, končí sebevraždou)

Fjodor Michailovič Dostojevskij
- jeho tvorbu poznamenal tragický život (za účast v pokrokovém hnutí byl odsouzen k smrti, později omilostněn - život ve vězení a ve vyhnanství na sibiři

- román Zločin a trest (studie o lidském svědomí. Hlavní hrdina - chudý petrohradský student musí pro nedostatek prostředků přerušit studia. Pro peníze zabil starou lichvářku a její sestru a po těžkém vnitřním boji se přiznal - filozofický román)
- podobně i romány Bratři Karamazovi (otcovražda a hledání viníka mezi třemi syny)
                              Idiot (o zchudlém šlechtici Myškinovi, kterého okolí pro jeho dobrotu označuje za idiota, ač svou šlechetností vyniká nad ostatní)
                              Uražení a ponížení

Anton Pavlovič Čechov
- zakladatel lyrického a psychologického dramatu
- lyrické drama:
    - potlačena dějovost, v popředí lyrické partie
    - děj nemá tradiční kompozici - dramatičnost i tragičnost vyrůstá z nitra postav
    - hledání životní jistoty a kritika ruské společnosti, jsou v něm naznačeny perspektivy šťastného života

- např. drama Racek, Strýček Váňa, Tří sestry, Višňový sad

- humoristické a satirické povídky
- umění zkratky a náznaku
- Pavilon č. 6

NATURALISMUS:
- naturalismus je odvětví realismu (hlavním reprezentantem francouzský autor Émile Zola)
- ukazuje člověka v jeho pudovosti a živočišné přízemnosti, odhaluje tabu sexu.
- hrdinové silně expresivně i impresivně laděni
- všechno popisuje velmi přesně, zachází až do detailů, které mohou v krásné literatuře působit morbidně či neestetickým dojmem
- ve společnosti se zaměřuje na patologické jevy, jako je žárlivost, nemoci, alkoholismus…
- vychází z pozitivistického determinismu (to, co jsme zdědili po svých předcích se musí určitě někdy projevit i v našem životě - např. byli-li tedy naši rodiče alkoholici, je tu velký předpoklad, že my také propadneme alkoholu. Povětšinou se tu objeví nějaký spouštěcí moment, kdy se naše předurčení projeví - většinou nemoci, vážné problémy apod.)

REALISMUS VE FRANCII
Určité realistické prvky sledujeme už v dílech např. George Sandové nebo Stendhala, kteří jsou ale pořád ještě řazeni do romantismu.

Gustave Flaubert
Paní Bovaryová
- je román odhalující duševní strádání hlavní hrdinky Emy Bovaryové, romanticky založené snivé dívky, která očekávala splnění svých iluzí v manželství s ovdovělým Charlsem Bovarym, který je zde představen jako průměrný člověk. Krátce po uzavření manželství však zjistí, že její ideály se postupně rozpadly - manžel ji sice hluboce miluje, ale povahou to není zrovna roztoužený romantik. Ema podlehne svodům okolí a hledá uspokojení ve vztazích s jinými muži. Často zakládá své milence, kupuje jim dárky, platí společná dostaveníčka, až přivede rodinu na mizinu - závěr vyústí Eminou sebevraždou. Teprve po Emině smrti se Charles Bovary dozvídá o manželčině nevěře, v důsledku psychického vyčerpání umírá jen pár dní po své ženě.
- Díky tomuto dílu vznikl pojem tzv. bovarismu - tj. útěk od reality k iluzím
- (Pozn. Ema Bovaryová je poněkud odlišný typ nevěrné ženy, než jak nám ji představil Tolstoj ve své Anně Karenině)

Vojna a mír
- čtyřdílný román ze začátku 19. Stol
- vykresluje stav ruské společnosti v kontextu světových událostí (Napoleonova tažení, dobývání Ruska, Moskevský požár, pozdější Napoleonova porážka)
- typ románu řeka - v ději vystupuje příliš mnoho postav, vše se odehrává jakoby v proudu - v proudu událostí)
- v centru dění rodiny Bolkonských a Rostovových
- (Andrej Bolkonskij je mladý, energický, racionálně zaměřený člověk, představitel moderního proudu myšlení. Má se oženit s Natašou Rostovovou, která je představena jako ještě mírně nevyspělá dívenka, teprve v průběhu románu najde sama sebe. Andrej umírá, Nataša, už jako smířená, vyspělá žena, se vdává za Bezuchova, který se jeví jako Bolkonského protipól - intelektuál, pomalejších způsobů, dobře finančně zabezpečený, věčně pochybuje, ale má velké morální kvality - do této postavy Tolstoj promítá své životní postoje.)
- vystupují i dobové postavy (Napoleon…)

POLSKO

Henryk Sienkiewicz
Držitel Nobelovy ceny za literaturu
- především historické romány

trilogie Ohněm a mečem: Ohněm a mečem
Potopa
Pan Wolodyjovskyj
Křižáci
Quo Vadis
- dějištěm Řím za vlády císaře Nera

Slovní druhy

1. Podstatná jména / Substantiva – 19. Leden, 2009

Podstatná jména latinsky Substantiva jsou názvy osob, zvířat, věcí, dějů, vlastností a vztahů a určujeme u nich:

Rod:

mužský ( ten dům )
ženský ( ta dívka )
střední ( to jablko )

Číslo:

jednotné ( chlapec )
množné ( chlapci )

Poznámka:

Podstatná jména hromadná - mají pouze jednotné číslo, ale označují více věcí téhož druhu ( dříví, lidstvo )
Podstatná jména pomnožná - mají pouze množné číslo, i když označují pouze jednu věc ( dveře, Čechy )
Podstatná jména látková - mají pouze jednotné číslo, označují látku bez ohledu na množství

( voda, mouka )

Pád:

kdo, co? ( Nominativ )
koho, čeho? ( Genitiv )
komu, čemu? ( Dativ )
koho, co? ( Akuzativ )
oslovujeme, voláme ( Vokativ )
( o ) kom ( o ) čem? ( Lokál )
kým, čím? ( Instrumentál )

Vzor:

Rod mužský životný - pán, muž, předseda, soudce
Rod mužský neživotný - hrad ( les ), stroj
Rod ženský - žena, růže, píseň, kost
Rod střední - město, moře, kuře, stavení

4 Comments

Posted in Slovní druhy

2. Přídavná jména / Adjektiva – 19. Leden, 2009

Přídavná jména latinsky Adjektiva vyjadřují vlastnosti podstatných jmen.

Druhy:

tvrdá
měkká
přivlastňovací

U přídavných jmen určujeme:

Rod:

mužský ( nový dům )
ženský ( pěkná dívka )
střední ( červené jablko )

Číslo:

jednotné ( nový dům )
množné ( nové domy )

Pád:

Stejně jako u podstatných jmen

kdo, co? ( Nominativ )
koho, čeho? ( Genitiv )
komu, čemu? ( Dativ )
koho, co? ( Akuzativ )
oslovujeme, voláme ( Vokativ )
( o ) kom ( o ) čem? ( Lokál )
kým, čím? ( Instrumentál )

Například: 1. pád: nový dům, 2. pád nového domu, atd.

Vzor:

pro přídavná jména tvrdá: mladý, mladá, mladé
pro přídavná jména měkká: jarní, jarní, jarní
pro přídavná jména přivlastňovací: otcův, otcova, otcovo, matčina, matčina, matčino

Stupeň:

stupeň: nový
stupeň: novější
stupeň: nejnovější

3. Zájmena / Pronomina – 19. Leden, 2009

Zájmena latinsky Pronomina zastupují podstatná jména nebo na ně ukazují.

Druhy:

osobní ( já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona; zvratné se )
přivlastňovací ( můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich; zvratné svůj )
ukazovací (ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám )
tázací ( kdo, co, jaký, který, čí? )
vztažná ( kdo, co, jaký, který, čí, jenž )
neurčitá ( někdo, něco, některý, nějaký, něčí, leckdo, lecco, leckterý, kdokoli, kdosi, cosi, všechen, každý … )
záporná ( nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný )

Vzor:

pro zájmena tvrdá: ten
pro zájmena měkká: náš
pro zájmena složeného skloňování: mladý, jarní

U zájmen určujeme stejně jako u podstatných jmen a přídavných jmen:

Rod:

mužský
ženský
střední

Číslo:

jednotné
množné

Pád:

kdo, co? ( Nominativ )
koho, čeho? ( Genitiv )
komu, čemu? ( Dativ )
koho, co? ( Akuzativ )
oslovujeme, voláme ( Vokativ )
( o ) kom ( o ) čem? ( Lokál )
kým, čím? ( Instrumentál )

Skloňování zájmen

Zájmena lze rozdělit podle trojího typu skloňování:

Zájmena bezrodá mají zvláštní skloňování ( já , 2.p. = 4.p. mě/mne, 3.p. = 6.p. mně)

Rodová zájmena , která mají skloňování zájmenné – podle tvrdého vzoru

ten, např. onen, tento, kdo nebo měkkého vzoru náš, např.váš, jenž, co.

Rodová zájmena, která mají skloňování adjektivní podle vzorů přídavných jmen mladý a jarní např. jaký, který, takový, žádný, můj, svůj, čí, něčí, čísi, ničí

22 Comments

Posted in Slovní druhy

4. Číslovky / Numeralia – 19. Leden, 2009

Číslovky latinsky Numeralia jsou slova číselného významu

, která označují počet, pořadí, násobnost apod dělíme je na: