25. Národní hospodářství 1/2
Národní hospodářství
- souhrn
hospodářských činností na určitém státním území. Skládá se z odvětví a
sektorů.
- Výroba zboží - probíhá ve společnosti
součinností mnoha lidí a mnoha podniků, je výsledkem vysoce rozvinuté dělby
práce. Vyrobení zboží si výrobci vyměňují mezi sebou, dochází k tzv.
směně. Vznikají složité vztahy v celé společnosti, kdy v důsledku
dělby práce jsou všichni výrobci i spotřebitelé vzájemně propojeni, že vzniká
jednotný hospodářský komplex, kterému říkáme národní hospodářství (vymezený
hranicemi státu)
- Hospodářské
činnosti –
všechny činnosti sloužící k cílevědomému uspokojování potřeb
- Potřeby – pocity nedostatku, které se
snažíme odstranit. Jsou individuální a prakticky neomezené (na rozdíl od
zdrojů). Při jejich uspokojování je nezbytné dbát na maximální využití všech
zdrojů (hospodařit)
Činitelé ovlivňující úroveň národního hospodářství
- Národní
hospodářství jednotlivých států má rozdílnou úroveň
- Úrovní
NH rozumíme míru s níž je NH schopno plnit svou základní funkci, tj.
uspokojovat potřeby
Mezi nejvýznamnější činitele, kteří působí na tuto úroveň,
patří:
1. Národní bohatství
Souhrn materiálových statků,
které byly vytvořeny produktivní prací generací minulou i současnou
Patří zde i ta část přírodního
bohatství, na jejíž objevení a využití byla vynaložena lidská práce
2. Přírodní bohatství
Souhrn přírodních podmínek
určitého státu
Je zdrojem národního bohatství,
ale jeho úroveň ovlivňuje pouze tehdy, stane-li se jeho součástí
Např.: půda, nerostné zdroje,
lesy, voda,…
3. Obyvatelstvo
Vliv má počet, hustota, věková
struktura, úroveň vzdělání, technická a kulturní vyspělost obyvatelstva
Kdo řídí národní hospodářství?
- Parlament – vydává zákony
- Vláda – průběžně ovlivňuje dění
v hospodářství
- Krajské úřady – místní správa (školství,
zdravotnictví)
- Centrální
banka
Činitelé
ovlivňující úroveň národního hospodářství
- Národní
hospodářství jednotlivých států, má rozdílnou úroveň
- Úrovní
národního hospodářství rozumíme míru, s níž je národní hospodářství
schopno plnit svou základní funkci, to je uspokojovat potřeby
- Mezi
nejvýznamnější činitele patří:
Podniková struktura
- Základním
článkem národního hospodářství je podnik
- Podnik - Podnikem se rozumí
soubor hmotných, osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku náleží
věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží
k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají k tomuto účelu
sloužit (Obchodní zákoník) Podnik je odvozen od podnikání – soustavná
činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem, na vlastní
zodpovědnost za účelem dosažení zisku. (Obchodní zákoník, Živnostenský
zákoník). Podnik nejen nakupuje a prodává, ale sám je předmětem
obchodněprávních vztahů – prodejem, koupě, pronájmu.
Podniky
v národním hospodářství
a) Velké podniky
– zaujímají dominantní postavení na trhu, produkují velkou část výrobků a
služeb daného odvětví, zaměstnávají víc než 500 zaměstnanců
b) Malé (25 – 50) a střední (250 – 500) – rychle reagují na potřeby
trhu, reagují na menší zakázky, kde se velkým podnikům nevyplatí podnikat, je
jich více, umožňují realizovat podnikatelské nápady, obohacují nabídku,
vytvářejí konkurenční prostředí
Sektory národního hospodářství:
Primární sektor
– nejblíže k přírodním zdrojům
-
je to zemědělství, těžební průmysl
-
čím je ekonomika vyspělejší, tím podíl produkce primárního sektoru na celkové
produkci státu nižší, tím nižší je i podíl zaměstnanců na celkovém počtu
zaměstnaných
Sekundární sektor
– se zabývá zpracováním toho, co primární vyprodukuje, patří sem zpracovatelský
průmysl, výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody, stavebnictví. Jestliže se
hospodářství rozvíjí, podíl sekundárního sektoru na celkové produkci zpočátku
roste. Jestliže stát dosáhne určitého stupně vývoje, růst podílu se zastaví a
časem podíl klesá. Totéž pochopitelně platí i o zaměstnancích.
Terciární sektor
– uspokojuje potřeby na vyšším stupni rozvoje společnosti. Většinou půjde o
služby, např. obchod, opravy, pohostinství, dopravu, pošty a telekomunikace,
peněžnictví a dále o školství a zdravotnictví. Takže už je jasné, že čím je
ekonomika vyspělejší, tím větší je podíl tohoto sektoru na celkové produkci
státu a stejně tak je to se zaměstnanci
Kvartální sektor
– je představován vědou a výzkumem. Poznamenejme, že některá jiná členění
zahrnují vědu a výzkum do terciárního sektoru.
Odvětví národního hospodářství:
Výroba |
Obchod |
Služby |
Veřejná správa |
dobývání nerostných
surovin |
obchod |
opravy motorových
vozidla spotřebního zboží |
veřejná správa |
zpracovatelský průmysl |
pohostinství a
ubytování |
obrana |
|
výroba a rozvod
elektřiny, plynu, vody |
doprava |
sociální zabezpečení |
|
stavebnictví |
skladování |
školství,
zdravotnictví |
|
zemědělství a
myslivost |
pošty |
veterinární a sociální
činnost |
|
lesní hospodářství |
pojišťovnictví a
peněžnictví |
ostatní, sociální a
osobní služby |
|
rybolov a chov ryb |
nemovitosti |
||
služby pro podniky |
|||
výzkum a vývoj |
Mezinárodní obchod a jeho ekonomické
výhody
- Vývoj
jednotlivých ekonomik je ovlivněn změnami, které probíhají v jiných zemích
- Otevřenost
ekonomiky – míra zapojení ekonomiky do mezinárodního obchodu, opakem je
uzavřenost
- Míru
otevřenosti je možné nejlépe vyjádřit jako podíl vývozu a dovozu na HDP
- Analýzou
světového hospodářství mezinárodním obchodem a mezinárodními financemi se
zabývá mezinárodní ekonomie
- Potřebnost
mezinárodního obchodu je dána zejména:
1. Přírodními a klimatickými podmínkami
2. Surovinovým bohatstvím země
3. Vhodnými domácími podmínkami pro určitou
výrobu nebo služby (Švýcarsko – hodinky,…)
4. Stavem trhu – neúroda nutno dovést
- Teorii
mezinárodního obchodu lze založit na tzv. absolutních a komparativních výhodách
- Př.
V SRN je lepší produktivita práce u obou zboží – potravin a oděvů – než
v ČR → SRN má absolutní výhodu. Přesto však mohou spolu obchodovat, což je
založeno na tzv. komparativní výhodě
- Země má
komparativní výhodu ve výrobě toho zboží, které produkuje s nižšími
náklady obětované příležitosti než jiné země.
V SRN 1j oděvu = 3j potravin
1j P = 1/3O → Komparativní
výhoda v SRN potraviny
V ČR 1j O = 2j P v ČR oděvy
1j P = ½ O
→ v SRN
můžeme vyrobit jednotku potravin s nižšími náklady obětované příležitosti,
zatímco v ČR jsou nižší náklady obětované příležitosti při výrobě oděvu →
SRN má komparativní výhodu v potravinách, ČR v oděvech
Na této
teorii je založena podstat mezinárodního obchodu.